|
Speciální kategorie jednoúčelových sanitních letadel vznikala a rozšiřovala se ve dvacátých a třicátých létech zejména ve Francii, zemi, která mohla nejvíce posloužit zkušenostmi z vleklé války 1914-18 na západní frontě se statisíci mrtvými a raněnými. Ti nešťastní ranění totiž často rozšiřovali smutné počty padlých jen proto, že neexistoval rychlý a dostatečně bezpečný přesun z bojové oblasti do vybavenějších městských nemocnic. Sanitní vlaky nejezdily kvůli jednotlivcům, pomalé automobily nebyly na zničených cestách spolehlivé a přeprava vzduchem prakticky nefungovala - většina postižených se tak dopravovala zoufale pomalými koňskými povozy. Tehdejší letadla se ještě příliš nehodila, ale už tenkrát Francouzi činili pokusy modifikovat některé typy (např. Breguet XIV) pro přepravu raněných. Po skončení války a s dalším pokrokem letecké techniky se kategorie sanitních speciálů z požadavků francouzského letectva nevytratila, naopak k výrobcům docházely pravidelné požadavky na jejich vývoj. Válečné zkušenosti zůstávaly stále trpké.
Francouzské letecké firmy šly nejprve jednodušší cestou - Breguet, Potez a další upravovaly své bombardovací či dopravní letouny ale vznikaly už i jednoúčelové konstrukce. K jedné dospěl i Marcel Bloch prototypem M.B.80. Předtím ovšem dokázal ve svém podniku zavést sériovou výrobu dopravních a poštovních hornoplošníků s celokovovou konstrukcí z domácí obdoby duralu a s typickým vnějším spojováním a vyztužováním plechů potahu. V roce 1932 firma Avions Marcel Bloch dokončila prototyp sanitního jednomotorového dolnoplošníku M.B.80. Koncepce letounu byla navýsost účelová. Krabicový prostor mě v těžišti velký nesymetrický prosklený úložný prostor pro jedny nosítka a sedačku zdravotníka, uzavíratelný odklopnou částí stěny a stropu. Až za tímto prostorem měl otevřenou kabinu pilot. V přídi byl instalován nekapotovaný hvězdicový pětiválec Lorraine 5PC o 88 kW/120 k. Samonosné štíhlé křídlo mělo střední část obdélníkovou beze vzepětí vnější části s křidélky byly lichoběžníkové s mírným vzepětím. Vztlakové klapky použity nebyly, ocasní plochy měly celokovovou konstrukci, včetně potahu kormidel. Robustní podvozek byl pevný ukotvený v křídle. Vzniklý stroj tak poněkud koncepčně připomíná pozdější zemědělská letadla. Prototyp M.B.80 zalétal v létě 1932 ve Villacoublay pilot Zacharie Heu. Stroj dosahoval maximální vodorovné rychlosti 190 km/h, dostupoval do 6100 m, což pro tuto kategorii nebylo tak rozhodující (i když v Maroku sériové stroje překonávaly později i pohoří Atlas), ale byl schopen, což rozhodující bylo, vzlétat na dráze 70 m a přistávat do 95 m. Testy při nichž se uskutečnilo přes 200 letů, obvykle se vzlety a přistáními v terénu, ukázaly že typ v zásadě vyhovuje, jen instalovaný výkon neposkytuje dostatečnou rezervu.
Velení Forces Aériennes de Terre, čili francouzského armádního letectva (nezávislá Armée de 1´ Air vznikla roku 1933) objednalo u firmy Bloch vývoj zdokonaleného typu s výkonnějším motorem. Změnou tak vznikl M.B.81. Od předchůdce se lišil křídlem o větším rozpětí upraveným podvozkem a především novým motorem v přídi. Byl jím hvězdicový devítiválec Salmson 9Nd o vzletovém výkonu 129 kW/175 k s dvoulistou na zemi stavitelnou vrtulí. Salmson zůstal nekapotován. Přibylo lepší vybavení, radiostanice a tzv. "aviaphone", palubní telefon spojující pilota s prostorem nosítek. Prototyp nového M.B.81.01 zalétal na podzim 1932 ve Villacoublay týž pilot. Testy už neprobíhaly tak velkým tempem, vojenské letectvo příliš nespěchalo - jednak byla firma Bloch dosti vytížena dodávkami nových bombardérů, jednak spolehlivě v rolích sanitních sloužily dvouplošné Potezy 29. K sériové výrobě typu M.B.81 došlo až po třech létech první stroj pro Armée de1. Air továrnu opustil až v polovině roku 1935 (M B.81 zvítězil v soutěži s typem Guillemin J.G.40). Objednanou sérii 20 kusů pak Bloch dokončil v roce následujícím.
Letouny pak sloužily u speciálních oddílů transportních jednotek zejména v oblastech neklidu ve francouzských državách v Africe a na Středním východě, hlavně v Alžírsku, Maroku a v Sýrii. Dočkaly se i druhé světové války přesněji kampaně let 1939-40. Jeden stroj byl přestavěn na cvičný s druhou pilotní kabinou v místě prostoru nosítek. Stroje sloužily i po kapitulaci Francie a v Sýrii byly používány i jako nouzové transportní k přepravě munice a zásob. Po porážce francouzských vojsk (na straně vlády ve Vichy) v Sýrii nechali Britové i tam vzniknout jednotkám Svobodných Francouzů bojujících na straně Spojenců. Do stavu jejich transportního letectva pod velením plukovníka Lionela de Marimier se tehdy zařadil i jeden M.B. 81 sloužící v původní sanitní roli až někdy do roku 1943.
|
Výrobce: Avions Marcel Bloch, Courbevoie, postaveny 2 prototypy a 20 sériových letounů.
Typ: jednomotorový třímístný transportní a sanitární letoun.
Technická data: Rozpětí: 12,59 m, Délka: 8,40 m, Výška: 2,90 m, Nosná plocha: 17,080 m2, Hmotnost prázdného letounu: 580 kg, Vzletová hmotnost: 880 kg, Maximální rychlost: 188 km/h, Cestovní rychlost: 161 km/h, Dostup: 6 400 m, Dolet: 655 km
|
|