Breguet Bre.270
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Francie je uznávanou kolébkou aviatiky, zemí kde v pionýrských dobách vzniklo nejvíce nejroztodivnějších létacích (či často nelétacích) aparátů a kde tamní konstruktéři vynikali nespoutanou "rozevlátostí". Ale i později, ve dvacátých a třicátých létech, francouzští konstruktéři tíhli k řešením letadel všech možných kategorií způsobem, snadno nazvatelným neortodoxní. Vznikala tak letadla nemající pojetím obdoby nikde na světě, pohříchu ale také, přes vyhraněnou účelovost, nevynikající oslňujícími výkony. Z těch pozdějších a fungováním zasahujících do období vymezeného druhou světovou válkou můžeme namátkou uvést dvoumotorový bombardér Amiot řady 143, pro charakteristickou trupovou gondolu přezdívaný "Autobus Amiot". A do této rodiny neobvyklých letadel zajisté přináleží i pozorovací a průzkumný celokovový Breguet Bre.270, pro změnu nazývaný "Tout Acier", v tomto případě "celoocelový", jako narážka na stejně pojmenované automobilové karosérie zaváděné tehdy Citroënem. Stroj začal vznikat už roku 1928 na tehdejší zadání ministerstva letectví. To mělo na mysli výkonný a účelově řešený jedno či dvouplošník s jedním motorem v kategorii A2, dvěma členy posádky (pilotem a pozorovatelem/střelcem, který měl obsluhovat fotokameru i radiostanici) a schopností vzlétat z neupravených ploch. Na zadání reagovalo více firem, ale s nejosobitější konstrukcí přišla továrna Breguet. Vymyslel ji šéfkonstruktér typu Marcel Vuillerme, který měl v týmu k ruce např. René Leduca (po válce známého pokusy s náporovými motory), Paula Devilla a další. Aby dosáhli co nejdokonalejšího výstřelného a "výhledného" pole pozorovatele sedícího buď po nebo proti směru letu v prostoru za křídlem, zvolili odpovídající řešení trupu, jehož hlavním nosným prvkem byl dlouhý nosník čtvercového průřezu snýtovaný z duralových profilů, ocelových trubek a duralového nosného potahu. Nosník začínal vpředu a navazoval na úsek nádrže. Ve střední části byl "obalen" trupem z duralových plechů a profilů tak, že za zadním prostorem pozorovatele náhle končil a vzad pokračoval už jen samotný nosník. K němu pak byly upevněny ocasní plochy a ostruha. Také nosný systém byl ryze účelový v podobě tzv. sesquiplánu, tedy jeden a půl plošníku, kdy horní křídlo velkých rozměrů a s křidélky doplňovalo malé dolní, fungující spíše jen jako součást příhradové výztužné soustavy a nosič hlavního podvozku. První prototyp s kapalinou chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem Hispano-Suiza 12Hb a dvoulistou dřevěnou vrtulí (373 kW /500 k) nesl označení Bre.27.01 a od pozdějších sériových strojů se lišil hlavně odlišnými a dosti malými ocasními plochami a zakončením trupové gondoly. K prvnímu letu došlo 23.2.1929 s pilotem H, Bucquetem. Po testech, v nichž Bre.27.01 vcelku uspěl, ministerstvo objednalo dalších devět zkušebních prototypů. Druhý exemplář Bre.27.02 dostal po úvodních testech do přídě motor Renault 12Jc (rovněž kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec o shodném výkonu) a stal se z něj typ Bre.271 (letounům zůstala typová písmena Bre. až do konce kariéry, i když od třicátých let firma přešla na kratší Br.). Nakonec jej přestavěli na prototyp Bre.330 s hlubším trupem, motorem HS.12Ybrs (641 kW/860 k) a třílistou kovovou vrtulí s velkým kuželem, a to do soutěže o nový typ kategorie R2. V roce 1930 ministerstvo objednalo úvodní sérii 85 kusů Bre.270 pro francouzské letectvo. O dva roky později pak objednávku rozšířilo o dalších 45 kusů - ty měly být ve verzi Bre.271 s Renaulty, ale nakonec všechny převzalo v podobě Bre.270. Důvodem bylo zachování unifikace. Renaulty se pak uplatnily u dopravních letadel. Ze zmíněných devíti pokusných strojů pět firma uvedla do standardu typu 270 a prodala do Brazílie, dalších sériových šest Bre.273 šlo do Číny, pět do Venezuely (ta pak ještě objednala 15 upravených Bre.273 s motory HS.12Ybrs). Vznikly i prototypy s uzavřenými prostory posádky jako kurýrní ale vojáci o ně neprojevili valný zájem. S jedním pozn. značky F-AJRC, vybaveným dodatečnými nádržemi, byl podniknut let na trati Paříž-Madagaskar přes Afriku, s jiným, verze Bre.272 s hvězdicovým Gnome-Rhône 9K zvítězila francouzská letkyně Maryse Hilszová v dámském rychlostním závodě roku 1936. V prototypu zůstal také Bre.274 s Gnome-Rhônem 14K o téměř tisíci koních. V liniích řady 270 Breguet postavil i dvoumotorový lehký bombardér Br.41. Sériové Bre.270 francouzského letectva byly vyzbrojeny jedním synchronizovaným kulometem Vickers 7,7 mm před pilotem a zdvojeným pohyblivým Lewisem téže ráže v místě pozorovatele (kulomety byly později upravovány na standardní francouzskou ráži 7,5 mm). Na závěsnících pod dolním křídlem mohly nést až 120 kg pum. První stroje se v prosinci 1932 dostaly k GO (Groupe d .Observation) II/32, kde se vyvíjela taktika jejich nasazování. Prvními operačními jednotkami se pak staly GO II/52 a II/55, ale už tehdy typ začínal zastarávat. V polovině roku 1935 byla ve službě asi stovka Bre.270, kromě GO 11/55 také u GR (Groupe de Renseignement) I/31, II/31, I/35 a II/35. O rok později byl typ už nahrazován hornoplošníky kategorie R2 ANF-Les Mureaux 117 a přecházel k záložním jednotkám GAR (Groupes Aérienes de Reserve), vytvářených od prosince 1937. Před začátkem druhé světové války bylo k dispozici asi 80 kusů, z nichž dvacítka se nacházela v opravě. V metropolitní Francii byly Bre.270 mobilizovány do dvanácti nově utvořených jednotek GAO (Groupes Aériens d' Observation) a počátkem konfliktu, v období "podivné války" před 10.5.1940, podnikaly četné "výlety" až nad německé pohraničí. Ale stařičké Breguety byly zranitelné a trpěly ztrátami, takže je v říjnu 1939 velení z takových akcí stáhlo. Měly být nahrazovány moderními Potezy 63.11, ale protože nových strojů byl nedostatek, vydrželo pár Bre.270 u jednotek GAO (např. č. 509 a 518) až do května 1940, kdy začal německý útok. Když po podepsání příměří dělala Luftwaffe inventuru ukořistěných francouzských letadel, našla v zemi ještě 49 kusů letuschopných Bre.270. Část z nich přešla ještě k letectvu vlády ve Vichy a několik bylo nakonec přelétnuto do Afriky do Tunisu na základnu Tunis el Zojina. Tam vydržely až do ledna 1941. Shodou okolností toutéž dobou došlo k vyřazení Bre.270/273 ve Venezuele. Konstrukce Bre.270, částečně již popsaná, byla celokovová, včetně kompletních ocasních ploch i s kormidly, celokovové byly i nosné plochy, s výjimkou plátnem potažených křidélek. Sériové stroje byly vybaveny kovovými dvoulistými nestavitelnými vrtulemi. |
Technický popis |
Výrobce: S.A. des Ateliers d´ Aviations Louis Breguet, Paříž, Vélizy-Vilacoublay. Pro francouzcké letectvo postaveno 130 kusů, plus jeden kurýrní. Konstrukce: byla celokovová, včetně kompletních ocasních ploch i s kormidly, celokovové byly i nosné plochy, s výjimkou plátnem potažených křidélek. Sériové stroje byly vybaveny kovovými dvoulistými nestavitelnými vrtulemi. Výzbroj: byla tvořena jedním synchronizovaným kulometem Vickers 7,7 mm před pilotem a zdvojeným pohyblivým Lewisem téže ráže v místě pozorovatele (kulomety byly později upravovány na standardní francouzskou ráži 7,5 mm). Na závěsnících pod dolním křídlem mohly nést až 120 kg pum. Technická data: Rozpětí: 17,01 m, Délka: 9,76 m, Výška: 3,55 m, Nosná plocha: 49,67 m, Hmotnost prázdného letounu: 1 756 kg, Vzletová hmotnost: 2 395 kg, Maximální rychlost: 236 km/h, Cestovní rychlost: 195 km/h, Dostup: 7 900 m, Dolet: 1 000 km |