Latécoere Laté 570
Ze stínu zapomenutí vyšel další neznámý francouzský typ, rychlý bombardovací letoun Latécoere Laté 570. Zrodil se na sklonku třicátých let a zanikl ve zmatku roku 1940 tak, že po něm téměř zmizely stopy. Neúnavní "hledači pokladů" jej však přece jen objevili. Tady je jeho zajímavý příběh. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Laté 570 vznikl jako jeden z prototypů zdlouhavého a rozpačitého vývoje moderního bombardovacího a více- účelového letounu, jehož kořeny sahají do roku 1934. Do tehdejšího období bylo francouzské letectvo v zajetí ideje "Multiplace de combat" (vícemístný bojový letoun). Podle představ této ideje stroj mohl působit ve dne i v noci samostatně, protože byl "mohutně" vyzbrojen kulomety puškové ráže v různých střelištích, věžích a výstupcích. V době, když již bylo jasné, že takové pomalé, hranaté a aerodynamicky nevýhodné monstrum dospělo k zániku své éry jsme se rozhodli stavět jeden z posledních výhonků této uvadlé větve u nás - Bloch MB.200. Bylo to vše poplatné teorii neomezené letecké války, jakou ve dvacátých létech hlásil italský generál Douhet. Specifikace pro moderní bombardovací letoun kategorie B4 (čtyřmístný bombardovací) vypsalo ministerstvo letectví 17.11.1934 pod šifrou A-21. Požadovaly akční rádius 2000 km s 500 kg pum nebo 1400 km s 1000 kg či 900 km s 1500 kg, rychlost 400 km/h v 5000 m, kanónovou výzbroj a všechny moderní detaily - klapky, stavitelné vrtule, zatažitelný podvozek atd. Na základě projektů byly ke stavbě prototypů vybrány typy Romano 120, Latécoere Laté 570, Lioré-et-Olivier LeO 45 a Amiot 341. Všechny byly dvoumotorové u nichž se počítalo s novými a dosud nedokončenými motory Hispano-Suiza 14Aa, Renault 14 či dokonce s osmnáctiválci Gnome-Rhöne 18L nebo P. Protože tyto typy pokračovaly ve vývoji velmi pomalu, změnil se program B4 v září 1936 na čtyřmotorový s méně výkonnými motory. Průmysl odpověděl prototypy. Bloch MB 135, Breguet 482 a CAO.700, ale ty skončily ve slepé uličce. Původní dvoumotorové řešení se nakonec prosadilo a typy LeO 45 a Amiot 350 už vcházely do sériové výroby. Bohužel v období zmatku při znárodnění zbrojního průmyslu v roce 1936 dosti zdlouhavě. Modifikace programu B4 v létech 1938 a 1939 přinesly některé drobnější úpravy, ale závěr zněl - nové typy se budou zavádět teprve až podle zkušeností se sériovými stroji uvedených typů. Typ Romano 120 byl postaven, ale není o něm mnoho známo, Na chvostu dění zůstal Latécoere Laté 570. Odvažuji se tvrdit, že to byl z vybraných typů nejlépe aerodynamicky řešený stroj, který neměl daleko k "létací tužce" Dornier Do 17. Průtahy se stavbou prototypů způsobily zmíněné zmatky při znárodňování. Firma sama nebyla do nových celků zařazena, což bylo na druhou stranu nevýhodné. Musela totiž ze svého závodu v Toulouse předat novému celku SNACA du Midi (později zrušenému) 615 ze svých 869 dělníků, což výrazně poznamenalo její výkonnost. Zdržení přineslo i opoždění vývoje motorů Hispano-Suiza 14Aa-8/9, čtrnáctiválců o 827 kW (1125 k): původně určených GR 18L či P o 960-1100 kW (1300-1500 k) se nikdy nedočkal. Prototyp vzlétl poprvé v srpnu 1939 a již se s jeho bojovým využitím nepočítalo. Zůstal zkušebnou motorů 14Aa a také kanónové výzbroje. Nebyla nezajímavá. Vzhledem k velmi malému příčnému průřezu trupu se obě střelecké věže (hřbetní SAMM AB5 a břišní ASAMM AB6) plně zatahovaly do obrysu potahu, přičemž u horní vyčnívala za letu malá prosklená kapkovitá kupolka umožňující pozorování. Věže se ovládaly hydraulicky byly otočné o 360 stupnů a nesly po jednom kanónu Hispano-Suiza HS.9 ráže 20 mm se 120 náboji na hlaveň: u spodní věže se ještě vysunoval kryt střelcových nohou. Výzbroj kupředu letoun neměl. Vzhledem k dlouhé přídi před pilotní kabinou byl strop kabiny opatřen výsuvnou prosklenou věžičkou: při vzletu a přistání pilot vysunul svou sedačku výše, takže lépe viděl po straně kupředu. Příď měla prosklení z plochých tabulek a seděl v ní velitel letounu a /bombometčík/ navigátor. Pumovnice byla dimenzována pro sedm pum po 225 kg nebo dvě po 500 kg. Po továrních zkouškách na jaře 1940 přelétl prototyp Laté 570 na zkušební základnu CEMA na letiště Orléans-Bricy. Tam se ztrácí z dostupné dokumentace... |
Technický popis |
Výrobce: Société Industrialle ď Aviation Latécoere, sídlo v Paříži, závod v Toulouse. Postaven jeden prototyp. Technická data: Rozpětí: 23,40 m, Délka: 18,80 m, Výška: 6,51 m, Nosná plocha: 78,00 m2, Hmotnost prázdného letounu: 5 841 kg, Vzletová hmotnost: 9 970 / 10 080 kg, Maximální rychlost: 469 km/h, Doba výstupu do 5000 m: 12,8 min, Dostup: 8 800 m, Dolet: 2 000 km S výkonnějšími motory GR 18L nebo P se očekávala rychlost vyšší než 500 km/h. |