Caudron C 635
Příchod M. Riffarda a spojení s koncernem Renault téhož roku přinesly do podniku nejen technickou vytříbenost a modernizaci stávající produkce, ale i zcela novou řadu typů navrhovaných v celodřevěné stavbě osobitým Riffardovým stylem. Jím postavené soutěžní a rekordní rychlostní a dálkové letouny nesloužily jen k větší slávě Francie, ale staly se i jakýmisi ověřovateli technologií a aerodynamických řešení pro sériové stroje civilní i vojenské. Zrodila se tak například série lehkých stíhaček C.740-714 a dalších, cvičné typy i větší vícemístné dopravní a kurýrní. Ty poslední u francouzského letectva Armée de Air i námořnictva Aéronautique Navale reprezentoval letoun C.635M Simoun, značně rozšířený a používaný i k výcviku pilotů, navigátorů a radistů. Simoun je spjat i s osudy čs. letců ve Francii na začátku války - většinou na nich probíhal jejich výcvik, např. na základně v Istres, ale letoun byl aktérem i dobrodružnějších akcí. To když s ním tehdejší seržant Vilém Bufka (od jednotky GB 1/23) dne 22. 6. 1940 z Němci obsazované země ulétl přes středozemní moře do stále ještě francouzského Alžírska. Vývoj Simounu k definitivní podobě probíhal po dva roky. V roce 1934 vzlétl první čtyřmístný jednomotorový dolnoplošník C.500 toho jména, s motorem Renault 4Pei Bengali o 110 kW/150 k, v témže roce létal zdokonalený C.520 již s výkonnějším Renaultem CQ-06 Bengali Six o 143 kW/195 k. Za dva roky byl přestavěn na C.620 a z něj vznikl odvozený C.630, který se dočkal čtrnáctikusové série pro společnost Air-Bleu. Jako další vývojové stupně vzniklo i několik modifikací: dva kusy C.631, jeden C 632, šest C.633, jeden C.634 a tři C.635. Poslední varianta už de facto představovala definitivní podobu Simounu s viditelnou změnou zvětšeného vzepětí křídla. Ještě roku 1936 se rozeběhla sériová výroba. Stroje C.635 Simoun nejprve létaly jako dálkové rekordní (vznikly dva speciály F-ANXM a F-APMS, s nimiž piloti Doret a Micheletti podnikli - neúspěšný - pokus o let z Paříže do Tokia), s jedním pilotka M. Bastiéová přelétla Jižní Atlantik, jiný Simoun letěl z Paříže na Madagaskar apod. Jeden C.635 používal i americký námořní přidělenec v Paříži a Simouny se také exportovaly. Teprve těsně před válkou je společnosti začaly používat k dopravě a jako aerotaxi, ale už roku 1938 továrna dodala jeden kus (výr č. 374/8309) Armée de 1 Air jako kurýrní. V témže roce pak francouzské ozbrojené síly letectvo a námořnictvo, objednaly variantu C.635M lišící se vybavením přístroji a radiostanicí i standardním hliníkovým nátěrem (civilní Simouny létaly barevné, často modré). Ministerstvo letectví typu přidělilo identifikační písmeno T které doplněné třímístným číslem stroje (tzv. Matricule Militaire) nosily zespodu na křídle (T-131 s mezerami po T-871). Z objednané téměř půltisícovky vojenských Simounů ministerstvo zhruba padesát rovnou pronajalo civilním provozovatelům. Vojenské Simouny sloužily především jako školní používala je velitelství jednotek jako kurýrní a nouzově létaly i jako sanitní. Již koncem roku 1938 bylo patnáct kusů přiděleno k 1 Rég. Aé. (Région Aérienne), 56 k 2. Rég. Aé., 11 sloužilo u 3. Rég. Aé., 12 u 4. Rég Aé. a 3 u 5. Rég Aé. v Severní Africe. Stavy se samozřejmě měnily s dodávkami dalších strojů a zejména po vypuknutí války. Tehdy také pařížské úřady zrekvírovaly mnoho civilních Simounů a vrátily se pronajaté letouny takže počátkem roku 1940 bylo ve stavu francouzských ozbrojených sil přes 500 exemplářů. Během prvních měsíců roku 1940 se na letounech začal objevovat kamuflážní nátěr, ale do kapitulace Francie většina Simounů zůstala "stříbrná". Přeživší Simouny zabavili Němci a zařadili k Luftwaffe. Několik desítek letounů přešlo do letectva vlády ve Vichy a stroje, které se nacházely v Africe či jiných državách, postupně získávali Svobodní Francouzi bojující na straně Spojenců. Úlety se dva kusy dostaly i do Británie. Je také zajímavé, že několik kusů v civilní podobě roku 1943 německá okupační správa "exportovala" do Švédska. Po osvobození zůstalo ve službě u Armée de I Air a Aéronavale, především v Africe, ještě několik Simounů, jejich dřevěná konstrukce však brzy vyčerpala životnost a stroje nepřečkaly rok 1950. V současnosti je ve Francii v letuschopném stavu udržován jediný. Typ C.635 Simoun patřil bezesporu k největším úspěchům firmy Caudron-Renault a jen omezená životnost konstrukce představovala jeho handicap. |
Technický popis |
Caudron C.635M Simoun měl celodřevěnou konstrukci, dvounosníkové křídlo s klapkami a částečně plátěný potah trupu a na ovládacích plochách. Tří až čtyřmístný letoun byl poháněn vzduchem chlazeným invertním řadovým šestiválcem Renault 6Q-01 či 09 o vzletovém výkonu 162 kW/220 k s dvoulistou kovovou vrtulí Ratier (stavitelnou na zemi) či dřevěnou Merville. Podvozek ostruhového typu byl pevný; hlavní kola měla kapoty. Kabina byla přístupná dveřmi na levém boku za křídlem. Technická data: Rozpětí: 10,40 m, Délka: 9,15 m, Výška: 2,30 m, Nosná plocha: 16,00 m, Hmotnost prázdného letounu: 535 kg, Vzletová hmotnost: 1 230 kg, Maximální rychlost: 310 km/h, Počáteční stopavost: 10,50 m/s, Dostup: 7 300 m, Dolet: 1 260 km Postaveno: 49 kusů civilní verze C.635, ve vojenské C.635M pak 436 kusů pro francouzské letectvo a 52 pro námořnictvo. |