Marcel Bloch M.B.200 / M.B.210
V době svého vzniku byl Marcel Bloch MB-200 jistě moderní celokovový těžký bombardovací letoun. Slabý motor a překotný vývoj v letectví v druhé polovině třicátých let však způsobil naprosté zastarání letounu, takže v době vypuknutí druhé světové války se letoun používal už pouze jako školní letoun. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
V roce 1932 vypsalo francouzské ministerstvo letectví veřejnou soutěž na stavbu nočního bombardovacího letounu ze které, po některých změnách podmínek, vyšel nakonec vítězně dvoumotorový typ od firmy Marcel-Bloch v Courbevoie - MB-200 BN-4 (Bombardier de Nuit - Quadriplace). Prototyp byl řešen jako čtyřmístný samonosný hornoplošník jednoduché celokovové konstrukce s pevným podvozkem záďového typu. Pohon obstarávaly dva hvězdicové čtrnáctiválce Gnome-Rhône 14. Krsd o nominálním přízemním výkonu 566 kW (770 k). Prototyp vzlétl v červnu 1933 a letové zkoušky pokračovaly prakticky až do konce roku. V lednu 1934 byla firmě Henry Potez v Méaulte zadána do výroby první série 25 letounů, přestože rychlost zkoušeného prototypu byla o cca. 18% nižší něž požadovaly vojenské přejímací podmínky. Francouzské letectvo však tento nedostatek tolerovalo. Podle tehdejších názorů a vzhledem k technické úrovni navádění prostředků protivzdušné obrany v podmínkách bez vidu byly noční bombardovací letouny dostatečně chráněny temnotou, takže rychlost u nich nebyla rozhodujícím faktorem. Koncem roku 1934 přicházely k útvarům první sériové stroje MB-200. Zkušenosti z provozu byly vcelku dobré, přesto vedli v dalších sériích ke konstrukčním úpravám. Mimo jiné podružnější závady muselo být odstraněno chvění křídel, praskání motorových loží a musel být zesílen podvozek. Navzdory montáži výkonnějších verzí motorů Gnome-Rhône 14-K zůstala i nadále u nových strojů rychlost jejich slabou stránkou. Z celkem 208 letounů MB-200 převzatých francouzským letectvem se podílely jednotlivé francouzské letecké továrny takto: Marcel Bloch - 4, Breguet - 19, Hanriot - 45, Loire - 19, Potez - 111 a SNCASO - 10 letouny. Francouzské letectvo využívalo letouny MB-200 velmi intenzivně při plnění bojových úkolů i výcvikových bojových programů. V roce 1935 zalétly 4 stroje na přátelskou návštěvu k RAF jako reprezentanti francouzské armády. Vzbudily pozornost, na cestě zpět je doprovázela skupina britských stíhaček Hawker Demon. Typ MB-200 však rychle zastarával. Ukazovalo se, že postupující doba vyžaduje rychlé stroje i při nočním bombardování. Soudobé německé bombardovací "létající tužky" Dornier Do 17-E1, schopné i nočních útoku, dosahovaly u země rychlosti 350 km/h. Francouzské autority v ministerstvu letectví i firmy Bloch si byli nedostatků typu MB-200 vědomy, protože již v listopadu 1934 vzlétl z typu MB-200 odvozený modernější dolnoplošník se zatahovacím podvozkem označený MB-210 Verdun. Dosahoval ve 3500 metrech rychlosti 320 km/h. Sériové letouny přicházeli k útvarům koncem roku 1936, brzy se však ukázaly závady takového rázu - nejvážnější z nich bylo přehřívání motorů - že nezbývalo, než stroje stáhnout ze služby a opatřit motory nového typu. Tím zůstala řadová služba u bombardovacího letectva prozatím na typu MB-200. Při vypuknutí druhé světové války bylo na frontě nasazeno ještě 7 bombardovacích skupin vyzbrojených 92 zastaralými letouny tohoto typu, avšak v době německé ofenzívy proti Francii v roce 1940 již plnily jen školní úkoly. Menší počet MB-200 se zúčastnil i počátečních bojů ve Španělsku. První letouny tam byly dopraveny vzduchem republikánské straně 20. srpna 1936, další dva sem byly dodány brzy potom demontované. Tyto stroje vykonaly v oblasti Madridu několik bombardovacích a výzvědných letů. Hlášení o počtu MB-200 i o jejich činnosti ve Španělsku jsou však kusá a vzájemně si odporující. Jisté je že v dubnu 1939 po nich již mizí stopy. Zprávy, které o "Španělských" MB-200 získal v roce 1938 čs. hlavní štáb tvrdily, že letoun se v bojích vůbec neosvědčil. Pro jejich pomalost je nebylo možné ve dne vůbec použít, téměř každý byl sestřelen, používány byly pouze v noci, motory byly prý vyměněny za americké ... |
V Československém letectvu |
Letouny MB-200 byly licenčně vyráběny pro Československé letectvo v letecké továrně Aero - cca. 70 letounů bylo převzato československým letectvem. Pokud budeme hodnotit, význam letounu vychází hodně rozpačitě - byl to první celokovový "těžký" bombardér - který však už v době zavedení licenční výroby byl značně zastaralý, byl také nepřiměřeně drahý - vždyť za cenu cca. 2,3 mil. korun šlo pořídit jen jeden MB-200 ale také tři stíhací Avie B-534 či modernější B-35/135. Pokud jde o provoz, malá rychlost znemožnila bojové použití letounu jinak než v noci, letoun měl také problém v udržení horizontálního letu jen s jedním motorem. Na druhé straně bylo československé bombardovací letectvo vyzbrojeno v podstatě nejmodernějším dostupným letounem. Osádky si osvojily pilotáž letounů s větším jednotkovým zatížením křídla, vzájemnou spolupráci uvnitř letounu, práci ve střeleckých věžích, dlouhé navigační lety za noci bez vidu, lety v rojích tak, aby celý roj mohl být chráněn vzájemnou spoluprací střelců všech letounů apod. A to vše nakonec našlo své uplatnění ... Přesto že byly letouny v roce 1938 zastaralé, a byly by podle plánů v roce 1939 nahrazeny moderními licenčními B-71, sehráli v našem letectvu roli kterou nelze pominout. Pomohli postoupit o krok československému leteckému průmyslu, zvýšily - byť jen na chvilku - bojovou hodnotu československého bombardovacího letectva a stály připraveny se svými ke všemu odhodlanými posádkami v podzimních dnech 1938 bojovat proti násilí. |
Technický popis |
Marcel Bloch MB-200: byl celokovový dvoumotorový těžký bombardovací letoun, hornoplošník s pevným podvozkem a z posádkou 4-6 mužů (první a druhý pilot, bombardometčík-přední střelec, zadní střelec-radiotelegrafista, dolní střelec a případně navigátor). Trup: obdélníkového prúřezu měl nosný potak a skládal se ze tří částí - přední s prostorem pro bombardometčíka a střeleckou věží, střední tvořící s centroplánem jeden celek a zahrnující pilotní kabinu, prostor pro radiotelegrafistu a pumovnici a zadní část se zadními střeleckými prostory, ocasními plochami a ostruhovým kolem. Křídlo: se skládalo ze tří částí, střední část vytvářela s trupem centroplán, a byla obdélníkového průřezu, vnější části měly tvar lichoběžníku. Ve střední části křídla byl prostor pro montáž trojhranných nádrží LPH. S centroplánem byly pevně spojeny i motorové gondoly. Ke stvbě byl používán dural a kvalitní oceli. Ocasní plochy: byly celoduralové konstrukce s nosníky. Směrovka a výškovka měly výkiv 20o na každou stranu. Přistávácí zařízení: tvořil pevný podvozek o rozchodu kol 4,87 m s elektronovými koly 1350x300 mm. Kola mohla být opatřena kapkovitými zákryty. Ostruhu tvořilo kolečko o rozměru 420x185 mm. Pohonnou jednotkou: dva dvouhvězdicové čtrnáctiválce Gnome-Rhône Mistral Major 14Krsd o nominálním výkonu 588 kW (800 k) ve výšce 3850 m při 2400 ot/min. Na pravé straně byl motor pravotočivý, na levé levotočivý. Spouštění motorů se dělo stlačeným vzduchem. Výzbroj: tvořilo běžně pět kulometů standardní ráže. Přední horní věž obsahovala jeden kulomet s cca 500 náboji v nábojové pásu. Zadní horní věž obsahovala dvoukulomet se zásobou cca 500 nábojů v nábojovém pásu na zbraň, dále pak dva zásobníky po 60 nábojích na nasazení přímo na kulomet. Zadní spodní věž obsahovala rovněž dvoukulomet s 500 náboji v nábojových pásech na zbraň, i zde byly dva 60 nábojové zásobníky, které bylo možné nasadit přímo na kulomety. Všechny věže měly regulovatelnou kompenzaci odpovídající rychlosti od 160 až 360 km/h. Na letoun bylo možné pověsit až cca 1400 kg pum. Pod trup dva horizontální závěsníky pro pumu 500 kg nebo 2 x 100 kg, 4 horizontální závěsníky pro pumy 200 kg nebo 2 x 500 kg. Do trupu 8 normálních pumovnic pro pumy do 100 kg. Pod křídlo 10 závěsníku pro pumy do 20 kg. Tyto zásobníky se používaly pro tzv. osvětlovací pumy. Technická data: Rozpětí: 22,45 m, Délka: 15,88 m, Výška: 3,92 m, Nosná plocha: 67,00 m2, Hmotnost prázdného letounu: 4 195 kg, Vzletová hmotnost: 7 200 kg, Maximální rychlost: 295 km/h, Cestovní rychlost: 215 km/h, Dostup: 8 000 m, Dolet: 1 000 km, Doba výstup (do): 12 min (4 000 m) |