Caudron C´690M Rafale
Když se roku 1933 u slavné francouzské letecké továrny Caudron objevil konstruktér Marcel Riffard, vznikla u firmy konstrukční filozofií zcela odlišná řada typů. Do té doby se u Caudronů (firmu už před první světovou válkou založili bratři René a Gaston Caudronovi) po roce 1918 stavěla vcelku nenápadná letadla, většinou školní či turistická, dopravní a v menší míře i vojenská, bombardovací například. V roce příchodu pak Marcel Riffard navrhl projekt závodního rychlostního typu C.362 pro účast v tehdy populární a prestižní soutěži La coupe Deutsch de la Meurthe. Pro ročník 1933 připravil v typu C.362 převratný letoun nejen z aerodynamického hlediska (kdy se prakticky přiblížil k maximu dosažitelného), ale pro firmu i technologického. Letoun totiž měl důsledně celodřevěnou konstrukci s jednoduchým, avšak promyšleným způsobem stavby. Relativně malý letounek s pevným podvozkem sice vykazoval hmotnost na jednotku plochy na úrovni hodné daleko větších letadel, jeho křídlo bylo až nápadně malé, mělo však vztlakové klapky a typ se mohl pyšnit rychlostí kolem 320 km/h dosahovanou s motorem o pouhých 125 kW/170 k. A to byl slušný výkon i na stíhací letoun s mnohonásobně výkonnější pohonnou jednotkou. V liniích C.362 pak postupně vznikaly další soutěžní a rekordní typy, vícemotorová dálková letadla i typy dopravní a vojenské - všechny si zachovávaly elegantní tvary dokonalé aerodynamické řešení vysoké výkony s relativně slabými motory a pochopitelně i celodřevěnou konstrukci. V roce 1935 tak vznikl typ C.720, míněný jako létací vzorek možného lehkého stíhacího letounu - zůstal v prototypu (pozn. značky F-AOLO), protože Armée de ľ Air nepokládalo stroj s motorem o pouhých 103 kW/140 za příliš reprezentativní pro zamýšlenou roli. Ale jeho maximální rychlost 280 km/h byla slibná. S příchodem Marcela Riffarda nastal v historii firmy i jiný významný moment. Během roku se podnik Caudron spojil s Usines Renault (v jeho motorářské pobočce Renault Aviation předtím M. Riffard působil), takže vznikla nově nazvaná společnost Caudron Renault. Vraťme se však k typu C.720. I když jako lehký stíhací nepřesvědčil, stal se jakýmsi předprototypem nového výkonného jednomístného cvičného letounu C.690, určeného pro budoucí piloty kteří díky jeho vlastnostem měli získávat návyky na letové charakteristiky připravovaných stíhacích dolnoplošníků a snáze tak přecházet z dosud standardně pro pokračovací výcvik používaných školních letadel. V únoru 1936 došlo k zalétání prvního prototypu (F-AOLM) pilotem Raymondem Delmottem, krátce poté létal i druhý exemplář F-AOLN, pojmenovaný již Rafale. Oba prototypy byly poháněny vzduchem chlazenými invertními šestiválci Renault 6Q-03 po 162 kW/220 k s dvoulistými stavitelnými vrtulemi Ratier tedy pohonnou jednotkou použitou poté i v sérii. Kromě později specifikovaného vybavení vojenskými přístroji a příslušenstvím se No.01 a No.02 lišily zachováním nízké vejčité svislé ocasní plochy z C.720. Prototyp vystavovali na pařížském aerosalonu - vyvolaný zájem se mj. odrazil i v nákupu licencí ze strany SSSR a Japonska (v Moskvě pak vlastní prototyp i s licenčním motorem postavili). V květnu 1937 o typ projevila konečně zájem i Armée de ľ Air, druhý prototyp zakoupila a nechala testovat ve zkušebním středisku letectva. Už v červnu stroj zalétl 580 km/h ve střemhlavém letu! Zároveň byl objednán i upravený třetí prototyp No.03 s novou vyšší svislou ocasní plochou a mírně vpřed posunutým podvozkem. A po úspěšných testech pak byla u firmy objednána série 15 kusů ve vojenské verzi C.690M Rafale. Stroje dodané během let 1938-39 se dostaly k pilotním školám v Chartres, Avordu, Remeši, Dijonu, Istres, Salon-de-Provence a dalších. Po začátku druhé světové války se všechny C 690M (s evidenčními čísly C-001 až C-015 u sériových strojů a B-435 a B-436 u prototypů) přemístily do leteckých stíhacích škol u La Rochelle (lokality La Jarne a Laleu). Po kapitulaci Francie šest exemplářů získalo letectvo vlády ve Vichy u něhož létaly většinou v Toulouse a Perpignanu. Několik kusů v okupované části země sloužilo v pilotních školách Luftwaffe ve Francii, minimálně do roku 1942. Stroj výr. č. 9, který byl roku 1943 předán do revize továrně, válku přežil a po osvobození po nějaký čas létal u zkušebního střediska Centre d . Essais en Vol v Brétigny. Zda typ Caudron-Renault C.690M před válkou či v její úvodní fázi napomohl ke zvýšení kvality francouzských stíhacích pilotů se lze jen dohadovat. Pravděpodobně však velký význam neměl, zejména pro malý počet objednaných kusů. Snad jen pro ty piloty kteří operačně létali se stíhacími Caudron Renaulty C.714. |
Technický popis |
Technická data: Rozpětí: 7,70 m, Délka: 7,82 m, Výška: 1,90 m, Nosná plocha: 9,00 m, Hmotnost prázdného letounu: 777 kg, Vzletová hmotnost: 1 005 kg, Maximální rychlost: 378 km/h, Počáteční stopavost: 10,50 m/s, Dostup: 9 500 m, Dolet: 1 100 km |