Marcel Bloch M.B.800P
Příběh MB.800P není snad striktně vojenský, i když jako vojenská zakázka začínal a probíhal v rušné válečné době. Poskytuje však zajímavý pohled na dění v zemi v době, o níž jsme mnoho nevěděli. Za války publikoval francouzský časopis Aérophile v roce 1943 obrázek a údaje, které přetiskly některé německé časopisy. Teprve teď se však dovídáme podrobnosti. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Triumfální vítězství nacistického Německa nad morálně i vojensky rozloženou Francií bylo 22. července 1940 korunováno potupným jednáním o kapitulaci v Campiegne. Němci obsadili strategicky významnou část země, zbytek ponechali pod kolaborantskou vládou sídlící ve Vichy. Spolu s Italy na jihu ji bedlivě kontrolovali. Je poměrně málo známo o tom, že v této neobsazené části probíhala samostatně výroba letadel a dokonce i jejich vývoj. Největší zásluhu o to měl zbytek vedení a konstruktéři znárodněného podniku SNCASO, který se 1.11.1936 vytvořil z dřívějších závodů Blériota a Blocha. Marcel Bloch působil jako jeho ředitel (do doby než byl uvězněn a později poslán do koncentračního tábora - po válce se vynořil s novým jménem Marcel Dassault). Na počátku války se evakuovaly výrobní podniky dále od fronty v případě SNCASO do Bordeaux a Chateauroux. Ten první potom spadal do obsazené zóny, druhý zůstal ve volné. Většina význačnějších činitelů i dělníků uspěla v tajném přechodu demarkační čáry a usídlila se v Chateauroux. Tam se rozvinul poměrně obsáhlý vývojový program sahající od celokovového kluzáku až po čtyřmotorový nákladní letoun. Mezi jinými k nim patřil lehký dvoumotorový poštovní stroj SO.800P. Ačkoli stroje SNCASO většinou pocházely od Blocha, který prosazoval své iniciály MB i po znárodnění, tentokrát se všechny projekty značily SO; Francouzi nechtěli Němce dráždit, protože Bloch byl židovského původu. Typ MB.800 neboli SO.800 nebyl zcela nový. Nedlouho před válkou vypsalo ministerstvo letectví zakázku na třímístný pokračovací letoun kategorie P3 (P jako Perfectionnement = zdokonalovací), popřípadě T3 (T jako Travail = pracovní) pro různé pomocné činnosti. Konstruktér Pierre Le Bihan jej vypracoval jako celokovový dolnoplošník se sedadly za sebou a se dvěma motory Bloch 6B-l po 132kW (180 k). Protože nebyly včas hotovy, zalétal Daniel Rastel prototyp MB.800 P3 dne 18.11.1940 s motory Renault 6Q po 162 kW (220 k). Let se konal v Mérignacu víceméně tajně a protože Němci po letounu začali střílet, pilot záhy přistál. MB.800 P3 potom již nelétal. Na jihu Francie se začali soustřeďovat pracovníci, kteří odešli z obsazených podniků a kteří nechtěli kolaborovat. Protože Chateauroux přestalo vyhovovat, vytvořila se v Cannes Národní vývojová kancelář (Bureau ď Etudes National - BEN) a při ní vývojové středisko Groupe Technique de Cannes, GIC (Technická skupina v Cannes). To bylo v březnu 1941. Cannes byly sice v italské zájmové sféře, ale Italové nebyli tak řízní jako Němci a s jejich dohlédacím úřadem v Avignonu se dalo mluvit. Výrobní základnou se staly dílny bývalé SNCASE na letišti La Bocca, dříve patřily firmě Romano. GTC konkrétně pracovala na prototypech menšího dopravního letounu SO.30 v přetlakové a nepřetlakové verzi, většího SO.90 a posléze poštovního SO.800P. Na tom posledním pracoval LeBihan s využitím všech prvků, které si vyzkoušel u MB.800 P3. Byl to tedy opět celokovový dolnoplošník se zatažitelným podvozkem a dvěma motory Béarn 6D po 239/300 kW (325/410 k). Trup byl však mnohem mohutnější, aby pojal dva piloty a 500 kg poštovních zásilek, případně tři cestující. Když Rastel tento letoun 23.12.1941 zalétal, byla to historická chvíle - vznesl se první stroj vyvinutý a postavený po pádu Francie. Zájem projevovala Air France. Prototyp měl přelétnout do Mérignane k přejímacím zkouškám, ale to nikdy nenastalo. Zajímavé je, že stroj nesl na směrovém kormidle na francouzské trikolóře typové označení Bloch 800 P No.01. Až do července 1942 vykonal celkem 24 lety a nevykazoval závažné nedostatky. Počítalo se s jeho pojmenováním Biarritz, motory se nazývaly Pégase. V listopadu 1942 Němci obsadili zbytek Francie, někteří pracovníci GTC uprchli do Španělska, šéfkonstruktér Hurel ulétl s prototypem SO.90 a šesti osobami v srpnu 1943 do Alžirska. Ostatní stroje GTC stály v hangáru. Němci nejprve vyhnali Italy, kteří kapitulovali před Spojenci. Pak v Cannes zavedli výrobu motorových loží pro Ju 52/3m a chtěli převést techniky do Issy-les-Moulineaux k vývoji německých typů. V listopadu 1943 byl závod bombardován RAF a v lednu 1944 ostřelován ponorkou. Prototypy SO.30 a 800P byly evakuovány. Spojenci se vylodili v Provenci 15. Srpna 1944. Podařilo se zachránit jen SO.30, Bloch 800P však byl zničen. |
Technický popis |
Letoun Marcel Bloch MB 800P byl celokovový dolnoplošník se sedadly za sebou. Trup byl relativně mohutný, aby pojal dva piloty a 500 kg poštovních zásilek, případně tři cestující. Pohonnou jednotkou byly dva motory Renault 6Q po 162 kW (220 k). Technická data: Rozpětí: 12,85 m, Délka: 9,00 m, Výška: 2,96 m, Nosná plocha: 20,50 m2, Hmotnost prázdného letounu: 1 910 kg, Vzletová hmotnost: 3 000 kg, Maximální rychlost: 450 km/h, Dostup: 6 000 m, Dolet: 1 300 km |