Airwar

Letoun Morane Saulnier MS.406 byl nejpočetněji zastoupenou stíhačkou ve francouzských stíhacích jednotkách na počátku druhé světové války. Stal se odpovědí firmy Morane Saulnier na specifikace Miniterstva letecví ze září 1934, které požadovaly jednomístný stíhací letoun s maximální rychlostí minimálně 450 km/h a s výzbrojí jednoho nebo dvou kanónů ráže 20 mm. Letoun zkonstruovala skupina techniků pod vedením M.Gauthiera za necelý rok.

První prototyp označený ještě MS.405 vzlétl 8. 8. 1935. Byl poháněn motorem Hispano Suiza HS 12Ygrs o výkonu 632 kW (860 k) a při záletu byl vybaven provizorním pevným podvozkem. Letoun měl zajímavým způsobem vyřešenu regulaci chlazení motoru - pod trupem byl výsuvný chladič (který později v bojových podmínách způsoboval problémy). Protože se na prototypu měnila geometrie křídel, zkoušela výzbroj (20 mm kanón mezi válci motoru s 60 náboji a 2 kulomety ráže 7,5 mm v křídlech se zásobou 300 nábojů na zbraň) a vrtule, tak se zkoušky protáhly až do května 1937. Mezitím vzlétl 20. 1. 1937 druhý protoyp s motorem HS 12Ycrs. Tento letoun byl zničen při havárii 20. 7. 1937.

Objednávka na 15 předsériových strojů označených MS.405C.1 přišla v březnu 1937. Čtvrtý letoun této dodávky obdržel motor HS 12Y-31 (vzlet 20. 5. 1938) a stal se tak vzorem pro sériovou výrobu armádou objednané konečné verze označené MS.406C.1. První sériový kus této verze vzlétl 29. 1. 1939, tedy téměř 3,5 roku po vzletu prototypu MS.405. V říjnu 1939, po vyhodnocení prvních bojových zkušeností, byla na letouny namontována pancéřová deska za záda pilota a byl zesílen trup.

Francouzké továrny se po znárodnění potýkaly s mnoha problémy, a proto výroba nepostupovala nijak závratným tempem - k 1 . 4. 1939 27 kusů, k 3. 9. 1939 (vyhlášení války Německu) 572 kusů. Celkem bylo do června 1940 (zastavení výroby) vyrobeno 1082 kusů (z toho 15 kusů MS.405).

Morane Saulnier MS.410
V době, kdy začaly přicházet k jednotkám MS.406C.1, však už v Německu sjížděly z výrobních pásů první Messerschmitty Bf-109E, které Morany ve všech parametrech překonávaly (snad s výjimkou obratnosti). Toto si francouzské velení uvědomilo již po prvních bojových zkušenostech, a proto hledalo způsob jak výkony Moranů zlepšit. Vzhledem k velkému množství již vyrobených letounů (k 1. 12. 1939 jich letectvo mělo k dispozici 982) bylo rozhodnuto o modernizaci těchto strojů (letouny tedy neměly vznikat novou sériovou produkcí).

Modernizace spočívala v montáži nového křídla a pevného chladiče (původní výsuvný chladič způsoboval při letu na plný výkon přehřívání motoru). Nové křídlo bylo vyžádáno zesílením výzbroje na 4 kulomety MAC vz.34 ráže 7,5 mm a zvýšením zásoby střeliva na 550 nábojů na zbraň. Motor zůstal HS 12Y-31. Zkoušky, které probíhaly v dubnu 1940, potvrdily zlepšení výkonů (max. ryxhlosti) a palebné síly. Přesto však byl do uzavření příměří (20. 6. 1940) dokončen jen jeden MS.410 a dalších asi 14 rozpracováno. Po uzavření příměří byly některé přestavby dokončeny (k dispozici bylo 150 sad nových křídel) a 9 z těchto letounů šlo do Finska.

Prvním útvarem Armée de ľAir (francouzské letectvo), který dostal MS.406, se stala Groupe de Chasse GC III/7 (stíhací peruť GC III/7). Tato jednotka dostala prvních 6 MS.406 v květnu 1938. Do vyhlášení války (3. 9. 1939) bylo ve výzbroji 2., 3., 6. a 7. perutě celkem 270 MS-406 (z toho 259 bojeschopných). Dalších 61 letonů se nacházelo u různých druholiniových jednotek.

Dne 3. září 1939 Francie spolu s Anglií vyhlásily válku Německu. První bojovou akcí MS.406 se stalo ostřelování polního letiště Saarbrücken 9. září 1939, kde se třem Moranům z GC I/3 pod vedením Lt. Lacomba podařilo zapálit hangár. Postoj francouzských velitelů k válce dokumentuje i fakt, že po přistání si Lacombe musel vyslechnout výtky - zaútočil totiž na německé území!!! Takto tedy začalo pro MS.406 období, které bude později nazýváno Podivnou válkou. Toto období trvalo až do 10. května 1940, kdy Německo zaútočilo na západě. Pilotům MS.406 bylo za toto období přiznáno 36 jistě a 16 pravděpodobně sestřelených německých letounů. Za stejné období francouzi ztratili 9 piltů MS.406 a 14 strojů MS.406.

K 10. květnu 1940 se francouzské stíhací letectvo skládalo z pěti uskupení (Groupement) z nichž každé mělo dvě až pět perutí (Groupe de Chasse). Kromě toho existovala ještě stíhací skupina podřízená velitelství Alpské armády a 4 perutě v severní Africe (GC I/9, I/10, I/7 a ERC 574). Následující tabulka udává seznam všech perutí (na francouzském území), u kterých se na začátku německého útoku na západě nacházely letouny Morane Saulnier MS-406C.1:

10. května 1940 v 5.35 zahajuje Wehrmacht (německá armáda) ofenzivu na západě a porušuje tak neutralitu Nizozemska, Belgie a Lucemburska. Tento útok byl od počátku podporován nálety Luftwaffe (německé letectvo). Morany se do těchto bojů zapojily od samého začátku a statečně se postavily agresorům na odpor. Ačkoliv měly MS-406 nižší výkony než německé Messerschmitty Bf-109E a jejich maximální rychlost o mnoho nepřevyšovala rychlost německých bombardérů Heinkel He-111 a Dornier Do-17, dařilo se jejich pilotům úspěšně bojovat s německými letci (někteří z nich měli navíc výhodu bojových zkušeností ze Špaňelska a Polska). Již 10. května piloti z GC III/2 sestřelili jeden He-111 a piloti GC III/1 dokonce 3 letouny stejného typu (při vlastní ztráě 1 letounu ve vzduchu a několika na letišti).

Přes tyto a další úspěchy však během prvních čtyř dní bojů francouzské letectvo ztratilo 232 letounů a z toho 93 typu MS-406. Bylo jasné, že je potřeba výkonější a lépe vyzbrojený letoun, který by byl rovnoceným soupeřem německých stíhačů. Přestože tento typ existoval - Dewoitine D-520 - a přezbrojování na něj již začalo, tak byly Morany používány až do konce bojů.

Do 5. června 1940 ztratily francouzi 787 bojových letadel z nichž bylo 224 MS-406 (z celkového počtu 437 ztracených stíhaček). Němci podle svých zdrojů k 3. červnu odepsaly 432 letouny.

5. června 1940 němci zahájily operaci "Rot", která představovala vlastní bitvu o Francii. Francouzská armáda se již nezmohla na rozhodný odpor, at tak již 11. června němci postoupili až k řece Marně. V těchto dnech byly Morany nasazovány i při podpoře pěchoty a na boj proti tankům (např. 5. června postupně celkem 13 MS-406 z GC I/6, I/2 a II/2 napadlo 70 německých tanků na silnici z Marchelepot do Pertain). Dne 8. června 1940 se kapitánovi Williamovi z GC I/2 podařilo údajně během 15 sekund sestřelit tři německé Bf-109E!! To již ale byla labutí píseň nejen letounu MS-406, ale i celé francouzské armády. 14. června byla bez boje obsazena Paříž. Po zhroucení fronty bylo 22. června podepsáno příměří. Některé jednotky však ještě pokračovaly v boji . A tak 24. června se sous-lieuntantovi Marchelidonovi podařil se svým MS-406 poslední sestřel ve francouzské kampani - mezi Valens a Romans zničil pozorovací Henschel Hs-126. Také poslední padlý francouzský letec zahynul na MS-406 - bylo to téhož dne (24. 6. 1940) při útoku na pozemní cíle.

I na Africkém bojišti se zapojily Morany do bojů. Stalo se tak 10. června 1940, kdy Itálie vyhlásila válku Francii.

Od září 1939 do 24. června 1940 piloti MS-406 sestřelili 191 nepřátelských letounů jistě a 89 pravděpodobně (podle francouzských zdrojů). Ve vzdušných soubojích bylo zničeno 150 Moranů a zahynulo 75 jejich pilotů. Celkové ztráty činily na 400 MS-406.

Po skončení bojů se část Moranů nacházející se v neokupované zóně dostala do výzbroje kolaborantského státu s vládou ve Vichy. Tyto letouny byly po přezbrojení útvarů na Dewoitine D-520 určeny k výcviku. Další stroje se nacházely v Africe, na Korsice a v Indočíně. Do bojů se znovu dostaly Morany z GC I/7 v Sýrii. 15. května zde začala britská ofenzíva, které se zúčastnilo i britské královské letectvo (RAF). Piloti MS-406 provedly během těchto bojů 591 vzletů a sestřelili 2 letouny jistě a 2 pravděpodobně, při vlastní ztrátě 4 letounů ve vzduchu a několika na zemi.

Také v Indočíně se Morany zapojily do bojů proti Japoncům. 25. září piloti z Escadrille de Chase 2/595 pravděpodobně sestřelili japonský stíhací letoun Nakajima Ki-27.

O letouny Morane Saulnier MS-406 byl zájem i v zahraničí. 12 strojů si objednalo čínské letectvo, avšak tyto letouny byly po vylodění v Indočíně zabaveny francouzskými úřady a zařazeny do výzbroje francouzských jednotek. Dalším zákazníkem byla Litva (13 letounů), ale i tyto letouny nakonec francouzské letectvo zařadilo do své výzbroje. Také dodávka 160 letounů do Polska se díky porážce neuskutečnila (první měly být dodány v září 1939). Podobně dopadla v roce 1940 i Jugoslávie.

Takže jedinými státy kam byly Morany exportovány ve větším množství byly Turecko (30 kusů) a Finsko. Do Finska přišlo celkem 87 letounů (30 v roce 1939/40 a 57 [z toho 9 MS-410] v roce 1942). Letouny z první dodávky stačily ještě zasáhnout do sovětsko-finského konfliktu ve kterém vykonaly 259 letů a sestřelily 16 sovětských letounů při vlastní ztrátě jednoho stroje.

Po napadení SSSR německem (22. června 1941) vyhlásilo 25. června 1941 válku Rusku také Finsko. V tomto konfliktu sestřelili piloti na strojích MS-406, MS-410 a Mörkö Morani (což byla úprava MS-406 pro sovětský motor Klimov VK-105P) 123 letounů při vlastní ztrátě 46 strojů. Ve Finsku byly Morany oblíbené a prosadily se i proti modernějším sovětským strojům.

Dva letouny se také dostaly do Švýcarska, kde posloužily jako vzor pro licenční výrobu. Švýcarské letouny měly označení D-3800 a bylo jich v letech 1939 - 1940 vyrobeno 80. Další dva přibyly v roce 1942. Švýcaři také vyrobyly 207 zdokonalených letounů označených D-3801. Měly nový motor HS-12Y51 (výkon 680 kW / 925 k) a pevný chladič.

Po okupaci Československa nacisty (15. 3. 1939) se mnoho našich pilotů rozhodlo pro ilegální přechod hranic, aby se mohli zapojit do boje proti fašistům. Odcházeli zpočátku přes Polsko a později i přes Maďarsko a Jugoslávii. Většina jich se před zahájením války shromáždila ve Francii, kde se také setkali se stíhacím letounem Morane Saulniere MS-406C.1. Piloti museli podepsat přihlášku do Cizinecké legie, ale po vypuknutí války byli tohoto závazku zproštěni a přeřazeni do pilotních škol. A tak již 2. prosince 1939 se prvních 20 československých pilotů vydalo k bojovým útvarům.

Devět z nich se dostalo k jednotkám vyzbrojeným letouny MS-406: GC II/3 (3 piloti) a GC III/3 (6). 15. prosince se z Afriky přesunula do Francie GC I/6 v jejíchž řadách bylo 5 Čechoslováků. Do německého útoku na západě (10. května 1940) bylo ve Francii k útvarům vyzbrojeným Morany převeleno celkem 21 pilotů (někteří už ale mezitím padli).

Prvním bojovým vystoupením československých pilotů na MS-406 (a prvním našich stíhačů na západě vůbec) se stal boj dne 21. prosince 1939. V tento den 9 MS-406 doprovázelo průzkumný Potez 63. Při zpátečním letu se český roj ve složení Lt. J. Beran, Sgt J. Keprt a Sgt J. Stehlík utrhl a začal korzovat. Asi po 15 minutách zpozorovali německý Henschel Hs-126, na který postupně všichni vystřelili. Poté se jim ztratil z očí a tak jim nebyl přiznán ani jako pravděpodobně sestřelený. Další boj našich na MS-406 se odehrál 3. řezna 1940, kdy se 12 francouzkých stíhačů z GC II/3 utkala s Bf-109E od JG 53. Této jednotce velel známý německý stíhač Werner Mölders a je možné, že právě jeho obětí se stal Cpl K. Körber, který musel po zásazích nouzově přistát v Toul.

První potvrzené vítězství našich pilotů na MS-406 získal S/Lt A. Mikolášek od GC II/3, který 2. dubna spolu s dalšími dvěma francouzskými piloty sestřelil Messerschmitt Bf-110C. Další sestřel našeho pilota se odehrál 20. dubna 1940. Tehdy Sgt V. Cukr od GC II/3 vzlétl na poplach spolu s dalšími pěti piloty. Nedaleko od svého letiště narazili na Heinkel He-111 a vypálili na něj několik dávek. Letoun poté havaroval v Belgii a byl pilotům přiznán jako sestřelený. V Belgii musel ovšem sednout i V. Cukr, kterému začal vynechávat motor. Do útoku na Belgii pak zůstal v belgické internaci. K dalším sestřelům čs. pilotů na Moranech došlo až po německém útoku na západě (10. května 1940).

Tato peruť se na počátku německého útoku nacházela na letišti Beauvais a jejím velitelem byl Cdt Bideau. V jejích řadách se nacházelo 6 Čechoslováků. Již 11. května Cne Čížek, Cap Šlouf a Sgt Hubáček sestřelili po jednom Bf-109E. Další den Sgt Stehlík a Lt Beran pravděpodobně sestřelili Bf-110C. Při tomto boji byl však Beran sestřelen a zahynul. Stal se tak prvním čš. stíhačem, který padl ve vzdušném boji na západní frontě. Sgt. Stehlík poté téhož dne splou s šesti dalšími Morany sestřelil další dva Heinkely He-111.

Dne 17. května přišla k peruti posila - dalších 6 čs. stíhačů. Mezi nimi byl i nejůspěšnější čs. stíhač za 2. světové války K. Kuttelwascher. Tento vynikající pilot získal svůj první sestřel 19. května, kdy spolu s Sgt. V. Šloufem a dalším fr. pilotem sestřelili He-111. Českoslovenští piloti GC III/3 sestřelili (sami nebo se podíleli) na MS-406 do podepsání příměří 13 letounů jistě a 3 pravděpodobně a sami ztratili 2 piloty.

Od začátku června byla peruť přezbrojována na moderní Dewoitiny D-520, takže již 5. června Sgt Stehlík ve spolupráci s dalším fr. pilotem dosáhl na D-520 první sestřel (Dornier Do-17).

Peruť byla umístěna v Norrent-Fontes a nacházeli se u ní 3 čs. piloti. Již první den německého útoku bylo letiště bombardováno, a proto se jednotka přesunula na belgické letiště Moerbecke. Jediný sestřel našich pilotů u této peruti zaznamenal 31. května S/Lt J. Hanuš, který ve spolupráci s dalšími šesti piloty sestřelil nedaleko Peronne Henschel Hs-126.

U této peruti, nacházející se na počátku německé invaze na letišti Vitry-le-Francois (velitel Cdt Crémont), sloužilo 6 čs. pilotů. Lt B. Dvořák přišel k peruti již 8. března 1940 a zažil tak černý den této jednotky - 31. březen. Vtento den se jednotka střetla s přesilou dvaceti Bf-109 a přišla o 7 Moranů. Jeden pilot padl a tři (mezi nimi i Dvořák) byly zraněni. 21. května zahynul v souboji Lt F. Dýma a 5. června Sgt.Chef J. Košnar. U této jednotky naši piloti žádné vítězství nezaznamenali.

Tato peruť operovala z letiště Laon-Chambry a měla ve svém stavu 9 čs. stíhačů. První vzdušné vítězství pro čs. barvy vybojoval u GC II/2 Adjt B. Fürst 19. května 1940. Po souboji s Bf-110, při kterém "získal" Fürst 27 zásahů do svého stroje, se vracel domů. Při návratu spatřil průzkumný Hs-126, na který přes poškození svého letounu zaútočil a sestřelil ho. Dva dni na to ten samý pilot spolu s dalšími dvěma napadli 6 Dornierů Do-17 a jednoho z nich pravděpodobně sestřelili. Fürstův Morane byl však zasažen odvetnou palbou a poté mu ještě stíhací Bf-109 z doprovodu bombardérů zapálili motor. Fürst proto musel nouzově přistát poblíž Creil. Téhož dne (21. 5. 1940) získal svůj pravděpodobný sestřel Bf-110 i Lt F. Doležal (pozdější velitel čs. stíhacího wingu v Anglii). Další, tentokráte jistý sestřel He-111, si Lt Doležal připsal 1. června. Téhož dne se podílel na setřelu He-111 i S/Cf Plzák.

Další úspěchy zaznamenala peruť 5. června, kdy pět pilotů (mezi nimiž byl opět S/Cf Plzák) nárokovala sestřel dvou Bf-109E. Z tohoto letu si Plzák přivezl 21 průstřelů ve svém MS-406. Poslední bojový let provedla peruť 15. června 1940, kdy devět pilotů (mezi nimi 3 Češi - Doležal, Kopřiva a Doucha) sestřelilo jeden Do-17.

Českoslovenští piloti u GC II/2 sestřelili nebo se podíleli na sestřelech 7 letounů a 2 pravděpodobně.

Stíhací peruť GC I/6 zastihl německý útok na jihu francie na základně Marignane. Této peruti velel Cdt Tricaud a v půlce května 1940 se přesunula přímo do ohniska bojů - na základnu Lognes-Emerainville (asi 15 km od Paříže). U zrodu jednotky (15. 1. 1940prohlášena operační) stálo také 5 čs. pilotů. Další 4 přišli 8. března a poslední skupina čtyř pilotů se k peruti dostavila 6. června 1940. Celkem tedy u této jednotky působilo 13 československých pilotů (nejvíce ze všech jednotek).

Od 17. května držela peruť pohotovost a již následujícího dne si připsala na konto první vítězství. Zasloužili se o to hlavně čs. piloti - Sgt J. Kučera byl jedním ze dvou pilotů, kteří nárokovali sestřelení Dornieru Do-17Z od II./KG 2. Tato jednotka však ztratila jen jeden stroj, ale není vyloučeno, že ho sestřelil právě Kučera. Téhož dne bylo Sgt S. Popelkovi s jedním francouzem přiznán pravděpodobný sestřel Do-17Z. Sgt Kučera si zvýšil skóre hned 20. května, kdy se svým Moranem sestřelil další Do-17. Tento den byl pro čs. příslušníky GC I/6 zvláště úspěšný - Sgt V. Jícha a Lt S. Fejfar sestřelili každý jednoho Messerschmitta Bf-109 (oba si tím otevřeli své bojové skóre).

Sgt. Jícha si ho zvýšil hned následujícího dne sestřelem Do-17 (ve spolupráci se čtyřmi dalšími piloty). Další letoun, opět Do-17, si Jícha připsal 24. května spolu s Cne J. Kulhánkem. Poté byl ovšem Kulhánek sestřelen doprovodnými "stodevítkami" a musel nouzově přistát (druhý den už byl opět u útvaru). Následujícího dne zažila peruť první ztrátu čs. pilota - stal se jím Sous/Lt F. Bieberle, když byl se svým Moranem sestřelen při souboji s Bf-110 (předtím ale "dostal" jeden He-111).

Dva dny před útokem na Francii (operace "Rot"), tedy 3. června 1940 provedla německá Luftwaffe operaci "Paula". Jednalo se o masový úder, který měl ochromit činnost francouzského zázemí a to především v pařížské oblasti (tedy oblasti, kterou měla na starost GC I/6). Ten den drželi hotovost dva čs. piloti - Sgt Hranička a Lt Janouch. Tito piloti také po vyhlášení poplachu vzlétli a dostali se do souboje s doprovodnými Bf-110. Na Hraničkův Morane útočí nejméně 20 "messerů". Podaří se mu zasáhnout jednu "stodesítku", ale vzápětí inkasuje sám zásahy a s ustřeleným kusem levého křídla padá do vývrtky. Srovnává v 250 metrech a ihned nouzově přistává v Le Bourget. Také Lt Janouch hlásil sestřel Bf-110, než se mu zastavil motor a musel také nouzově přistát (Němci však ztratili jen jednu Bf-110).

V té době už ve vzduchu bojovali další naši piloti - Cne Kulhánek a Sgt Popelka spoli s francouzem Sgt Jostem napadli dvojici Bf-109. Sgt Popelka i Jost byli sestřeleni a Popelka zahynul. Oba dva sestřelil s největší pravděpodobností jeden z nejslavnějších německých pilotů - A. Galland (do konce války 104 vítězství). Již 5. června naši piloti pomstili smrt svého kamaráda - Lt Janouch, Lt Fejfar, Sgt Kučera a Sgt Jícha sestřelili každý po jednom Henschelu Hs-123. Při tomto boji ale zahynul Sgt Hranička.

Od 5. června také peruť začala provádět útoky ne německé tanky (Cne Kulhánek + 2 Francouzi zapálili 3 tanky). Od té doby jednotka také neustále ustupovala až do Usselu, kde z ní byli čs. piloti uvolněni.

V jednotce dosáhli naši piloti 14 sestřelů jistě (některé ve spolupráci) a 2 pravděpodobně.

Někteří čechoslováci byli umístěny také u dalších jednotek, ale do bojové činnosti výrazněji nezasáhly. U Groupe de Chasse Chartres se nacházelo 10 pilotů a v Étampes 3 čs. piloti. Dalších 13 našich pilotů sloužilo v severní Africe (jednotky GC III/4, III/5, I/9 a I/10). Sedm čs. pilotů se nacházelo u GC I/7 v Sýrii.

Pozn.: V průběhu podivné války byla letouny MS-406 vyzbrojena i peruť GC II/3. U této jednotky získaly naši piloti 2 jisté sestřely (ve spolupráci).