Romano R.82
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Etienne Romano, francouzský letecký nadšenec, postavil své první letadlo R 1 ještě před první světovou válkou, ale s ním mnoho nenalétal. Ke svým letadlům se pak dostal až v první polovině dvacátých let - roku 1922 na jihu Francie v Cannes založil první dílny zaměřené (snad pro blízkost moře) na námořní letadla. Začátky firmy byly velice skromné, ale Etienne Romano měl štěstí, jeho podnik vzkvétal (v kraji byl také jediným) a od konce šedesátých let už nesl trvale jméno S. A. des Chantiers Aéronavals a status "dvorního dodavatele" francouzského námořnictva. Továrna E. Romana až do svého znárodnění (1936) vyvinula a vyráběla na 130 typů, většinou samozřejmě námořních, ale vznikly u ní i dopravní letouny (např. třímotorový R.16). Některé stroje se pak v sérii či ve vývoji dokončovaly už pod hlavičkou národního podniku SNCASE. U firmy se prosazovaly pozemní stroje - ve třicátých létech dokonce převažovaly. V roce 1934 Etienne Romano a jeho konstruktéři obrátili zájem ke sportovnímu dvouplošníku, zamýšlenému jako akrobatický pro známého francouzského pilota M. Détroyata. V únoru 1935 byl typ R.80 hotov. Navržen byl ve formě klasického vyztuženého dvouplošníku se dvěma otevřenými prostory v tandemu a s pohonem hvězdicovým sedmiválcem Lorraine 7ME Mizar o 179 kW/240 k. Konstrukci měl zavedenou smíšenou - základní trubkovou prutovinu příhrady trupu doplňovala lehká dřevěná, vpředu duralová tvarová karoserie, vytvářející oválný průřez a potažená plátnem, respektive plechy na přídi a v okolí kabin. Nosné a ocasní plochy měly kostry dřevěné s plátěným a překližkovým potahem. Hlavní kola pevného podvozku vykazovala velký rozchod a kryly je kapoty. Motor byl opatřen aerodynamickým krytem, úzkým prstencem Townend. S prototypem R.80.01 s poznávací značkou F-ANMP Détroyat skutečně létal, ale sportovně se příliš neprojevil. O letoun totiž projevilo zájem francouzské letectvo Armée de le´ Air hledající tehdy univerzálnější typ školního letounu v kategorii ET2 (dvoumístný elementární), který by mohl plnit i některé úkoly výcviku pokračovacího. Firma Romano nabídku přijala, a tak se R.80.01 vrátil do továrny. Druhý exemplář R.80.02 se, ještě nedokončen tou dobou, dočkal přestavby - konstrukce byla zesílena, do přídě byl vestavěn výkonnější devítiválec Salmson 9Aba o 209 kW/280 k a vybavení se přizpůsobovalo vojenským požadavkům. To vše se odehrálo v průběhu první poloviny roku 1935. Prototyp R.80.02 (F-AQJP) se ještě jako civilní objevil v tom roce na pařížském aerosalonu, pak jej převzala Service Technique francouzského letectva ke zkouškám. Jejich úspěšné zakončení se roku 1937 odrazilo v oficiální objednávce na 147 kusů pro pilotní školy Armée de l´ Air. Dodávky sériového typu, označeného R.82, začaly téhož roku. Tehdy se objevila i další zakázka na 30 kusů, tentokráte pro výcvik námořních pilotů Aéronavale. R.82 obou verzí byly identické, pouze námořní nesla další vybavení a jiný typ kompasu. Od zkušebního R.80.02 se lišily novou širší kapotou motoru s vystupujícími polokapkami nad kryty vahadel ventilů na hlavách válců, větší byla podvozková kola, zvětšila se plocha kýlovky a na kormidlech přibyly vyvažovací plošky. Kromě prototypu R.80.02 a 177 sériových kusů R.82 pro francouzské ozbrojené síly firma dodala i dva kusy navíc, předané zprostředkovatelskou společností Republikánům ve Španělsku (do země se však nejspíše dostal i třetí kus, snad na standard upravený R.80.02, neboť je znám snímek ukazující vedle dalších typů i trojici španělských R.82!). Obě verze R.82, poslední firma předala letectvu v srpnu 1939 a námořnictvu v květnu 1940 (už jako typy SNCASE), sloužily spolehlivě a plně vyhovovaly své roli. Kromě francouzských letců na nich ojediněle létali i čs. piloti ve Francii a typem byla vybavena i pilotní škola polských leteckých jednotek u Lyonu. Jednotlivé kusy se vyskytovaly i u stíhacích jednotek jako kurýrní pro udržovací lety i jako průzkumné. Romano R.82ET2 tak tvořil jeden z článků tříčlenné skupiny francouzských školních letounů v třídě výcviku II, tj. k elementárnímu s přechodem na pokračovací (dalšími typy byly známé Morane-Saulniery řady 230 a méně četné Hanrioty H.182). Kromě nasazení ve Španělsku se R.82 jinam nerozšířil, i když M. Détroyat s prototypem létal na turné v USA a firma se snažila o jeho prodej v cizině (silnou konkurencí byl britský dvouplošník Avro 261 Tutor téže třídy). Po kapitulaci Francie v roce 1940 cvičné R.82 létaly hlavně u letectva vlády ve Vichy, osudy je však zavály i do severní Afriky (a později k silám Svobodných Francouzů) a několika kusy údajně disponovaly i francouzské jednotky v Sýrii. "Spotřeba" letounů této kategorie byla značná - po konci války už žádný R.82 ve stavu Armée de 1´ Air či Aéronavale nefiguroval. |
Technický popis |
Výrobce: Etienne Romano, Société Anonyme des Chantiers Aéronavals, Cannes, závod La Bocca. Od roku 1936 součást národního podniku SNCASE. Všetně prototypu postaveno 180 kusů. Romano R.82: byl dvoumístný cvičný letoun smíšené konstrukce. Pohonnou jednotkou: tvořil devítiválec Salmson 9Aba o výkonu 209 kW (280 k). Technická data: Rozpětí: 9,88 m, Délka: 7,82 m, Výška: 3,34 m, Nosná plocha: 23,72 m2, Hmotnost prázdného letounu: 920 kg, Vzletová hmotnost: 1 330 kg, Maximální rychlost: 240 km/h, Cestovní rychlost: 205 km/h, Dostup: 6 500 m, Dolet: 660 km, Doba výstup (do): 10 min 15 s (3 000 m) |