Airwar

Pancéřované bitevní letouny Il-2 konstruktéra S.V.Iljušina se staly za druhé světové války skutečným symbolem vítězného boje sovětského lidu za osvobození své vlasti i dalších okupovaných zemí z hitlerovské moci. Iljušinovy Šturmoviky pomáhaly hnát nacistické tanky od Moskvy a Stalingradu až do Berlína, šturmoviky s Československými osádkami bojovaly u Ostravy, polští letci se bili na Šturmovicích za osvobození své země. Údery šturmoviků dopadaly na hitlerovské ozbrojené síly jako pravá "Černá smrt" a není divu, že se tak mezi německými vojáky šturmovikům říkalo. Tyto letouny si právem získaly postavení strojů, které tvořily historii letectví.

Vznik, vývoj, vlastnosti a použití

Iljušin Il-2 v jednomístném provedení

Cesta k tak úspěšnému letounu nebyla snadná a krátká. V napjatých dnech podzimu 1938, v období Mnichova, pracovalo velitelství sovětského letectva na nové koncepci vedení vzdušné války při budoucím střetnutí. Výsledky bojů ve Španělsku, kde fašistické síly neváhaly nasadit i ty nejmodernější letouny, upozornily na mnohé slabiny sovětské letecké bojové techniky i na překonané názory o způsobu jejího nasazení. Období 1939/40 je tedy v sovětském letectvu ve znamení snahy zrychlit vývoj prototypů moderních letounů všech kategorií. Mezi nimi dostala značku vysoké spěšnosti problematika bitevního letectva, s nímž sovětské teoretické před poklady pevně počítaly, pro něž však dosud nebyly vhodné stroje, které by teoretické úvahy realizovaly.

Vývoj nového bitevního letounu formule BŠ byl po nezdaru licence Vultee V-11 GB (BŠ-1) svěřen v roce 1938 konstrukční brigádě S.V.Iljušina v CKB. O něco málo později, počátkem roku 1939, byl podobným úkolem pověřen P.O.Suchoj. Vojenské letectvo se chtělo zabezpečit, aby mělo možnost výběru nebo alespoň záložního typu pro případ nezdaru Iljušinovy koncepce. S.V.Iljušin byl postaven před obtížný úkol. Letouny pro hloubkové bitevní nálety pracovaly ve výškách do 500 m, a tedy v oblasti zranitelnosti zbraněmi menší ráže. Znamenalo to, že musí dostat pancéřování prostorů osádky a životně důležitých dílů. Přitom však pancíř nesmí stroj zatěžovat natolik, aby omezil jeho ovladatelnost a snižoval množství střeliva i paliva, potřebného pro účinné bojové nasazení.

Konstruktérům se podařilo tento problém vyřešit velmi originálně. Ocelový pancíř o proměnné tloušťce od 4 do 7 mm tvořil přímo skořepinu trupu, od vrtulového krytu až za kabinu osádky. Vážil sice asi 700 kg, ale nebyla to mrtvá váha, protože pracovala přímo jako funkční část konstrukce draku. Na jaře 1939 byl hotov první prototyp CKB-55. Byla to spíše funkční maketa, na níž se měla ověřit technologie výroby a montáže pancéřové skořepiny, výhled a možnost pohybu osádky aj. Druhý prototyp CKB-55, připravený pro skutečné letové zkoušky, byl zalétán 30. prosince 1939 V.K.Kokkinakim.

CKB-55 neboli BŠ-2 byl dvoumístný samonosný dolnoplošník smíšené konstrukce. Víme, že celá přední část trupu byla vytvořena pancéřovou skořepinou. Za ní pak byla ocasní část trupu, vyrobená jako překližková skořepina. Křídla a ocasní plochy byly celokovové, duralové. Motor byl řadový AM-35 o 1 350 k. V kabině seděli za sebou pilot a střelec/radista, z nichž druhý mohl obsluhovat pohyblivý kulomet ŠKAS pro střelbu dozadu. Pilot ovládal čtyři kulomety téže značky, vestavěné pevně do křídel. V pumovnicích v centroplánu křídla mohl BŠ-2 nést až 500 kg pum. Státní komise, která letoun v létě 1940 přejímala, měla řadu námitek. Předně jí vadila poměrně nízká výkonnost motoru AM-35, která při vzletové váze 5 280 kg stačila jen s velmi malou rezervou; projevovalo se to dlouhým rozjezdem a nízkou stoupavostí. Také dolet, necelých 600 km, byl shledán nedostačujícím. Ani výzbroj neodpovídala požadavkům státní komise. A konečně malá podélná stabilita letounu značně znesnadňovala pilotáž. Věru, nebyl to hladký start do života pro stroj, z něhož měl potom vyrůst tak slavný Šturmovik!

Prototyp CKB-57

S.V.Iljušin urychleně zpracoval všechny požadavky komise. 12. října 1940 mohl V.K.Kokkinaki zasednout do pilotního prostoru nového prototypu CKB-57, který odpovídal všem novým názorům. V přídi byl tentokrát nový dvanáctiválec AM-38 o 1 600 k s výškovostí sníženou ze 4500 na 3000 m. Výzbroj se změnila na dva pevné kanóny ŠVAK 20 mm a dva pevné kulomety ŠKAS 7,62 mm, upravené ocasní plochy zlepšily podélnou stabilitu a pancéřování zadní stěny kabiny se změnilo ze 7 mm na 12 mm. Námitka proti malému doletu CKB-55 Se řešila hůře. Nakonec muselo dojít ke kompromisu - vojenské letectvo se zřeklo možnosti aktivní obrany dozadu, druhý člen osádky tehdy odpadl a jeho váha mohla být využita pro zvětšení zásoby paliva z původních 315 na 470 kg. Palivové nádrže měly zajímavou novinku - nad hladinu paliva se za letu přiváděly ochlazené výfukové plyny jako netečný plyn, který snižoval nebezpečí vznícení paliva v případě prostřelení nádrží. Šturmovik byl tedy dořešen. Měl pozoruhodnou rychlost až 450 km/h u země a 470 km/h ve výši 2500 m, mohl nést 400 kg pum a navíc také osm raketových střel RS-82 nebo RS-132 na odpalovacích kolejničkách pod křídly. Proti původním předpokladům byl sice ochuzen o možnost samostatné obrany směrem dozadu, ale vojenské letectvo předpokládalo, že bude krýt akce šturmoviků dostatečným počtem stíhačů, které zajistí jejich bezpečnost. Praxe z prvního údobí války na území SSSR však ukázala nereálnost těchto úvah.

Státní zkoušky Iljušinova šturmoviku CKB-57 skončily úspěšně v březnu 1941. To již běžela v několika závodech sériová výroba tohoto typu, či spíše rozbíhala se. Letouny dostaly označení Il-2 podle nového způsobu, zavedeného v té době. Do přepadení země nacisty se podařilo postavit jen 249 šturmoviků, z nichž větší část byla teprve u výcvikových jednotek. Nevelká bojová skupina létala na šturmovicích ve středním úseku fronty a získala na těchto strojích, na nichž ještě ani neuschl lak, první bojové úspěchy. Il-2 snesly prudkou palbu zbraní menších ráží, spolehlivě dolétly na mateřské základny i se značným poškozením a nevyžadovaly ani náročnou údržbu, ani upravené rozjezdové plochy. Zkrátka byly to vynikající frontové stroje, jejichž jedinou větší závadou v té době bylo, že jich bylo příliš málo. A výrobní situace se stávala stále kritičtější. V zimě 1941/42 musela být evakuována většina leteckých výrobních závodů ze středního Ruska dále na východ do nově stavěných nebo improvizovaných závodů. Právě při této příležitosti se projevila jako velká výhoda péče, kterou S.V.Iljušin věnoval maximálnímu zjednodušení technologické náročnosti letounu Il-2. Za dva měsíce po instalaci výrobního zařízení mohli pracující nově utvořených závodů dodat první stroje na frontu! To jsou výkony, jaké do té doby letecká výroba nepoznala. Význam Šturmoviků pro frontu byl životně důležitý a lidé v zázemí si toho byli vědomi. J.V.Stalin podtrhl význam těchto strojů slovy svého telegramu, který poslal v prosinci 1941 pracujícím leteckých závodů "... Rudá armáda potřebuje Il-2 jako vzduch, jako chléb!" Ve druhé polovině roku 1941 se podařilo doslova vydupat ze země 1 293 šturmoviků, ale i to bylo zoufale málo.

Jaro 1941 tedy dalo sovětským letcům tak dlouho žádaný bitevní letoun. Sériové výrobní závody postavily za dobu Velké vlastenecké války na 35 000 kusů šturmoviků Il-2 všech verzí.

Il-2 typ 3 - dvoumístná verze

Il-2 nezůstal po celou dobu ve své původní jednomístné verzi. Jak postupně rostl počet nasazovaných šturmoviků a získávaly se skutečné bojové zkušenosti, vyšly na povrch přece jen některé závažnější nedostatky, s nimiž se setkali bitevní piloti na frontě. Počátkem roku 1942 se konala v Moskvě velká porada konstruktéra Iljušina, jeho spolupracovníků, zástupců sovětského letectva a delegátů ze řad bitevních letců. Frontoví piloti upozorňovali Iljušina na některé závady, které se v průběhu služby projevily. Snad největší byl nedostatek obrany dozadu. V období 1941/42 nebylo sovětské stíhací letectvo početně tak silné, aby mohlo zajistit ochranu šturmoviků, jak to předpokládala původní koncepce. Němečtí stíhací letci měli zprvu před šturmoviky respekt a pokládali je za nezranitelné. Záhy však poznali, že Il-2 je při útoku zezadu prakticky bezbranný a dovedli tohoto poznatku náležitě využít. Frontoví letci tedy důrazně požadovali obranu směrem dozadu. Druhou závažnou skutečností bylo, že dvacetimilimetrové kanóny ŠVAK nestačily na nové typy německých tanků, zavedené v té době. Státní výbor obrany SSSR učinil rázná opatření, aby se na frontu co nejrychleji dostaly nové, zlepšené šturmoviky, bez těchto závad. Při této příležitosti byli P.O.Suchoj a dvojice A.I.Mikojan a M.I.Gurevič vyzváni k soutěži.

S.V.Iljušin měl však snadnější pozici. Jeho jednomístné Il-2 se vyráběly v obrovských sériích, produktivita práce rostla měsíc od měsíce, takže v roce 1943 bylo již pro stavbu jednoho Il-2 potřebí jen 37,9% času z roku 1942. Osvědčila se i drobná a větší zlepšení ve výrobě, zaměřená především na úsporu hliníku. Bylo tedy jasné, že Il-2 bude vyráběn i nadále, ovšem ve zlepšené variantě. Prototyp verze Il-2 typ 3 prošel státními zkouškami v červenci 1942, ve třetím čtvrtletí 1942 přišly první dvou místné šturmoviky k frontovým jednotkám a v lednu a únoru 1943 zasáhly již ve větším počtu do bojů u Stalingradu. Il-2 typ 3 měl mnoho novinek. Podívejme se, jak Iljušin vyřešil potřebné úpravy. Především šlo o obranu dozadu. Tu nyní zabezpečoval střelec/pozorovatel, který seděl v prodloužené kabině zády k pilotu a ovládal pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm se 150 náboji. Postavení střelce nebylo v prvním období zavedení dvoumístných Il-2 typ 3 záviděníhodné - jeho kabina nebyla totiž pancéřována a teprve v průběhu dalšího vývoje se střelcům dostalo improvizované ochrany. I bez pancéřování znamenala váha střelce, zbraně a nábojů závažný problém. Zprvu musely být u pokusných prototypů vymontovány křídlové kulomety ŠKAS, ale sériové stroje s výkonnějšími motory je opět nesly. Kanóny již nebyly dvacetimilimetrové ŠVAKy, ale nové Vja ráže 23 mm, jejichž vývoj v roce 1941 dokončila dvojice Volkov a Jarcev. Kanóny Vja se svou vyšší úsťovou rychlostí střely a vyšší průbojností byly výbornou zbraní proti tankům. Od května 1943 dostávaly některé šturmoviky i dva speciální protitankové automatické kanóny 11-P-37 raže 37 mm, každý s 32 náboji. Zbraně byly dílem Nudelmana a Suranova. Takto vy zbrojené protitankové Il-2 typ 3 zasáhly s velkým momentem překvapení do bojů v červenci v Kurském oblouku. Všechny úpravy přinesly přirozeně zvýšení vzletové váhy z 5340 na 5873 kg. To si vyžádalo opět vyšší výkonnost motoru, ale vhodný motor byl již k dispozici. A.A.Mikulin vyvinul speciální verzi motoru AM-38F s výkonností 1 750 k, snížil kompresní poměr ze 6,8 na 6, takže motor mohl pracovat s lepším automobilovým benzínem, a výškovost motoru se snížila na pouhých 750 m, ovšem záměrně, protože ve větších výškách šturmoviky bojově nepracovaly.

Iljušin Il-2 s dvojhvězdicovým motorem AŠ-82FN

Spolu s montáží výkonnější motorové jednotky uskutečnil Iljušin řadu drobných i větších aerodynamických úprav na přechodech mezi křídly a trupem, na vstupních otvorech chladičů aj., vesměs změny, které mu doporučilo aerodynamické oddělení CAGI po podrobném rozboru letounu v tunelu. Výsledkem bylo zvýšení rychlosti o 35 km/h, i když otevřená zadní část střelcovy kabiny nepřispívala ke zlepšení aerodynamických vlastností.

Tak se stal z Iljušinova Šturmoviku skutečný tvrdý bojovník, milovaný svými piloty a všemi vojáky Sovětské armády, stejně jako nenáviděný fašisty. Iljušiny dokázaly zasadit nacistickým tankovým vojskům skutečně drtivé ztráty. Při soustředěném útoku na tanková seskupení v Kurském oblouku dokázaly šturmoviky zlikvidovat za dvacet minut sedmdesát nacistických tanků. Za celou bitvu v této oblasti zůstalo například třetí pancéřové divizi z 300 tanků jen třicet; do značné míry to byl úspěch útoků nových Iljušinů. Koncem léta 1943 začaly Il-2 užívat proti seskupení tanků a mechanizované zbrojní techniky vůbec, ale i proti dopravním uzlům atp. nové taktiky. Svrhovaly velké množství malých protitankových pum o váze 2,5 kg, označených PTAB. Tyto pumy s kumulativní náloží byly doslova rozsévány ze zásobníků DAG-10, které pojaly 200 kusů. Zásobníky byly zavěšeny pod křídly a mohly se v případě nebezpečí jako celek odhodit. Dvoumístné šturmoviky se osvědčily také u pobřežních jednotek sovětského námořního letectva v boji proti nepřátelské lodní dopravě. Útočily na plavidla nejen svými běžnými zbraněmi, ale i torpédy. Na dvoumístných šturmovicích Il-2 typ 3 bojovali za osvobození Československa také příslušníci Československého bitevního pluku v SSSR; stroje, které po válce přinesli do vínku rodícímu se československému letectvu, sloužily ještě po několik let pod označením B 31.

Výroba šturmoviků se neustále stupňovala, protože Státní výbor obrany pro ni vytvářel optimální podmínky. Ze 35 000 sovětských letounů vyrobených v roce 1943 tvořily Iljušiny Il-2 téměř třetinu. V době letních bojů roku 1943 dodávaly továrny až 1 000 šturmoviků měsíčně. To byly výrobní úspěchy přímo neuvěřitelné. Konstrukční kancelář S.V.Iljušina také hodně experimentovala, jednak s různými typy vybavení a výzbroje, jednak s pohonnými jednotkami. Pro případ nedostatku motorů AM-38F připravil Iljušin také verzi Il-2 s dvojhvězdicovým motorem AŠ-82FN o 1 523/1 850 k. Výroba řadových AM-38F však neměla zdržení, a proto se Il-2 s hvězdicovými motory do sériové výroby nedostaly.

Technický popis

Iljušin Il-2: jednomotorový jedno- nebo dvoumístný dolnoplošný bitevní letoun.

Trup: přední část je pancéřová a slouží i jako motorové lože, zadní část tvořená dřevěnou nebo kovovou konstrukcí potažená buďto překližkou nebo hliníkovým plechem.

Křídlo: celokovové nebo smíšené konstrukce, centroplán, pevně spojený s trupem je vždy celokovový, zčásti pancéřovaný a nese též gondoly podvozku a spodní palivovou nádtž. Křidélka a klapky byly buďto dřevěné nebo duralové.

Podvozek: má hlavní nohy vidlicového typu umístěny v gondolách částečně zatahovatelné do trupu. Ostruha se za letu nezatahuje. Kolový podvozek býval v zimních měsících (také díky tomu že z letištních ploch se neodklízel sníh) nahrazován lyžovým podvozkem.

Pohonná jednotka: představoval dvanáctiválcový řadový motor AM-38 nebo AM-38F, chlazený kapalinou o výkonu 1196 - 1287 kW (1626 - 1750 k).

Výzbroj: nejrůznější viz text.