Caproni Ca.311
Italské letectvo Regia Aeronautica projevilo zájem letoun pro roli tzv. koloniálního víceúčelového transportního i bojového stroje. Ing. Pallavicino i jeho firma zareagovali rychle - už za rok, v roce 1936, létal první exemplář Ca.309 Ghibli. základní koncepce dala vzniknout dlouhé řadě variant a neustále zdokonalovaných letounů od typů Ca.310 po Ca.316. K prvním nejrozšířenějším vojenským patřil až třetí vývojový typ, letoun Ca.311.
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití
V polovině třicátých let navrhl italský konstruktér Ing. Cesare Pallavicino, šéf vývoje u firmy Compania Aeronautica Bergamasca, součásti koncernu Caproni, lehký celodřevěný dopravní dvoumotorový letoun pro dva piloty a šest cestujících Letoun, neoficiálně označený Ca.308 a oficiálně Caproni Borea (Severní vítr), se vyznačoval elegantními tvary pevným, "kalhoty" zakapotovaným podvozkem, čs. invertními motory Walter Major (136-147 kW/185-200 k) a velkými bočními okny kabiny cestujících Borea však zůstala v prototypu, protože italské letectvo Regia Aeronautica projevilo zájem o zvětšenou a výkonnější variantu pro roli tzv. koloniálního víceúčelového transportního i bojového stroje a civilní zájemci se neozvali.
Ing. Pallavicino i jeho firma zareagovali rychle - už za rok, v roce 1936, létal první exemplář Ca.309 Ghibli (Pouštní vítr) s motory sice o shodném výkonu s Waltery ale domácí produkce typu Alfa Romeo 115-1/11, Ca.309 se stavěl v sérii a dosti se rozšířil, působil i za války ale větší význam měl v tom, že základní koncepce (lišící se od Borey příhradou trupu z ocelových trubek) dala vzniknout dlouhé řadě variant a neustále zdokonalovaných letounů od typů Ca.310 po Ca.316. K prvním nejrozšířenějším vojenským patřil až třetí vývojový typ, letoun Ca.311. Ten vznikl na základě zkušebního prototypu Ca.310bis, u něhož byla dvojice hvězdicových sedmiválců Piaggio P.VII C.16 po 316 345 kW/430-470 k nahrazena výkonnější verzí P.VII C35 po 368 kW/500 k.
Protože se nestavěl prototyp Ca.311, jako první 1.dubna 1939 vzlétl s pilotem Ettore Wengim z továrního letiště v Ponte San Pietro první sériový stroj s vojenským evidenčním označením M.M.11479. Relativně jednoduché zkoušky prokázaly zachování dobrých letových vlastností očekávaný nárůst výkonnosti i užitečného zatížení takže sériové výrobě nic nebránilo. Vyšší únosnost se odrazila i ve složitějším vybavení nových Ca.111 i v jejich instalované výzbroji.
Regia Aeronautica typ hodlala nadále používat v koloniích, ale už s ním také počítala pro roli lehkého bombardovacího a průzkumného letounu pro případné ostatní bojiště, včetně evropského. Sériová výroba se rozeběhla hned ve třech továrnách koncernu Caproni - v lokalitách Ponte San Pietro, Taliedo a v Castello di Stabia - a probíhala dle přidělených vojenských čísel v řadách (včetně prvního exempláře). M.M.11479 až 11506, M.M.11442 až 11477, M.M.11507 až 11584 a M.M.11597 až 11774. Poslední kus dodal Ponte San Pietro v září 1941 jako 320, dokončený Ca.311 (ve verzi Ca.311M).
Konstrukčně se Ca.311 vyznačovaly kostrou trupu svařenou z ocelových trubek a pokrytou plátnem, překližkou a plechy. Křídlo, kýlovka a vodorovný stabilizátor byly celodřevěné s překližkovým potahem, kormidla a křidélka měly kostry smíšené, potažené plátnem, vztlaková klapka byla z duralu, podobně jako gondoly a kapoty motorů. Ty byly typu Piaggio P VII verze C 35 s kompresory a s dvoulistými stavitelnými vrtulemi. Hlavní podvozkové nohy s jednoduchými koly se zatahovaly do gondol motorů, ostruha byla pevná. Výzbroj Ca.311 tvořily tři kulomety Breda-SAFAT ráže 7,7 mm jeden ve střelecké věži Caproni Lanciani na hřbetě trupu, druhý byl instalován pevně v kořeni levé poloviny křídla pro střelbu kupředu a třetí. Opět pohyblivý byl ve spodním uzavíratelném střelišti za křídlem. Třímístný letoun (pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista) mohl v pumovnici či na vnějších závěsech nést až 400 kg pum (resp. v trupu přídavnou nádrž).
Typ Ca.311 se stavěl ve dvou verzích běžná Ca.311 s vejčitým profilem zasklení přídě, míněna jako bojová, a Ca.311M se stupněnou pilotní kabinou, především pro průzkum. Varianty M (Modificato) s trupem dlouhým 12,10 m však vznikl menší počet (pravděpodobně 86 kusů).
Letouny Ca.311 se rozšířily u mnoha jednotek italského letectva, k prvním patřily squadriglie č 123, 87, 118, 36 apod. Staly se také výzbrojí pozorovacích skupin ve stavu italských expedičních sil na východní frontě proti SSSR pod společným velením Italů a Němců. Ale Ca.311 se vyskytovaly i na Balkáně (v roce 1941 několik strojů získalo chorvatské letectvo), létaly v Africe a mnoho z nich účinkovalo i na domácí půdě v závěru války.
Na Ca.311 pak navázal pokusný Ca.312 s hvězdicovými motory Piaggio P.XIV a dosti překonstruované typy Ca.313 a Ca.314 s vidlicovými invertními vzduchem chlazenými motory Isotta-Fraschini Delta R C 35 (515 kW/700 k), které již byly kvalitativně o třídu výše.
Technický popis
Technická data | |||
---|---|---|---|
Rozpětí | 16,20 m | Délka | 11,74 m |
Výška | 3,69 m | Nosná plocha | 38,40 m2 |
Hmotnost letounu | 3 460 kg | Vzletová hmotnost | 4 825 kg |
Maximální rychlost | 350 km/h | Cestovní rychlost | 320 km/h |
Dostup | 7 400 m | Dolet | 1 600 km |
Doba výstupu do 4 km | 14 min |
Caproni Ca.311: byl dvoumotorový třímístný lehký transportní a bombardovací letoun.
Pohonnou jednotku: tvořily dva Piaggio P VII verze C 35 s kompresory a s dvoulistými stavitelnými vrtulemi.
Výzbroj: tvořily tři kulomety Breda-SAFAT ráže 7,7 mm a max. 400 kg bomb v pumovnici či přídavných závěsech.