Breda Ba.75
S odstupem věku jedné generace se dá z technického pohledu na věc konstatovat, pro někoho možná i přesto ne bez dávky cynismu, že španělská občanská válka vypukla právě včas. Stala se totiž, v předvečer druhé světové války prubířským kamenem, na němž se testovala kvalita bojových letadel a který otevíral oči leteckým štábům zejména v Británii a Francii (a potažmo i v USA), dosud uvažujících v doktrínách platných pro první světovou válku a její taktické a strategické možnosti.
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití
Ale zatímco evropské demokratické velmoci striktně odmítaly jakýkoliv náznak přímé angažovanosti v pyrenejském konfliktu, totalitní státy Německo a Itálie na nacionalistické straně a SSSR na straně republikánů, ne bez postranních úmyslů do bojů vrhly to nejlepší čím doma disponovaly. Válka ve Španělsku se tedy stala zkušebním polygonem nejnovější letecké techniky, ale těm prozíravějším také napověděla, co se v Německu, Itálii a jinde na nejbližší léta chystá ...
Italský expediční sbor do Španělska skutečně vyrazil s nejlepší technikou, jakou země mohla poskytnout, a to včetně stíhacích-bombardovacích a bitevních jednoplošníků Breda Ba.65 několika verzí. Ve všech rolích univerzální Bredy prokázaly své schopnosti, i když ne vždy s vyznamenáním. Jako stíhací-bombardovací byly bezpochyby úspěšné - dokonce se jednomu pilotovi zdařilo sestřelit republikánský rychlý bombardér Tupolev SB.
Horší to bylo v roli taktického či dálkového průzkumu a při akcích na podporu pozemních jednotek. Z průzkumných letů se Ba.65 často vracely na základny s nepoužitelnými výsledky neboť z jejich kabin byl dosti omezený výhled (a nepomáhalo ani prosklení podlahy kabiny). Vadil samozřejmě i omezený dolet pro případ nasazení ke strategickému průzkumu.
V roce 1937 proto velení italského letectva Regia Aeronautica, při rozborech nabytých zkušeností přišlo s požadavkem, aby firma Breda z typu Ba.65 odvodila speciální průzkumný letoun, využitelný i takticky pro, jak se tehdy říkalo, "spolupráci s armádou". Počítalo se s tím, že při akcích by nový letoun operoval v úzké spolupráci s Ba.65 či se stíhacím doprovodem či krytím (jen dálkové průzkumné lety měl podnikat sám).
Konstruktér společnosti Ing. Guiseppe Panzeri použil pohonné jednotky z výchozího stroje Ba.65, modifikované křídlo i ocasní plochy i obdobnou poloskořepinu trupu. Vše však bylo cca o 20 % větší. Konstrukce navrženého letounu Ba.75 byla tedy celokovová, jen křidélka měla potah plátnem (kormidla byla potažena tenkým duralovým plechem). Koncepčně se ovšem typ Ba.75 dosti lišil, šlo o středoplošník (či spíše hornoplošník), s bohatě prosklenou spodní částí trupu v prostoru pozorovatele (s možností zde umístit nejen kamery ale i třetího člena osádky střelce - který by mohl pohyblivým kulometem letoun bránit zespodu zezadu, případně i postřelovat pozemní cíle).
S jednomístnou kabinou pilota s typickým zasklením s malými skly v rámech tvarem připomínajících žehličku, ale i nahoře na trupu se počítalo s tím, že by zadní prosklený panel byl odklápěcí pro montáž obranného kulometu, obsluhovaného pozorovatelem. Čím se však nový Ba.75 nápadně odlišoval byl pevný vysoký podvozek s částečně kapotovanými koly a s nohami vyztuženými k trupu soustavou vzpěr. Pevnou výzbroj letounu tvořil kulomet Breda SAFAT ráže 12,7 mm v každé polovině křídla a se zásobou 200 nábojů na zbraň. Pod křídlem mohly být závěsy až na 500 kg pum. Pohonnou jednotkou byl hvězdicový čtrnáctiválec Isotta Fraschini K.14 (licenční francouzský Gnome-Rhône 14K) o výkonu 662 kW/900 k a s třílistou vrtulí ukrytý v typické "italské" kapotě s vystupujícími polokapkami nad kryty vahadel ventilů na hlavách válců.
Prototyp Ba.75 vzlétl v létě roku 1939 pilotován továrním zkušebním pilotem A.Colombem. Testy sice proběhly úspěšně, ale mezitím "spolupracující" Ba.65 již dosti zastaraly a také představy Regia Aeronautica o operačním nasazování letounů na bojišti se změnily. Letoun tak zůstal ve vývoji nedokončen, začátkem roku 1940 byly práce ukončeny aniž by se stroj dostal do stavu italského vojenského letectva (a patrně tak neměl přiděleno oficiální evidenční číslo M.M.).
Podobně se příliš nerozšířily i jiné stroje stavěné pro tuto roli, např. v USA Curtiss O-52 a North American O-47, v Německu Arado Ar 198 apod.. Konstruktéři úspěšných strojů téže třídy britského Westlandu Lysander a německého Focke-Wulfu Fw 189, šli k cíli odlišnými cestami a také operační nasazení jejich letounů bylo nakonec jiné. Typ Breda Ba.75 patří k nejméně známým italským letadlům spadajícím do období 39-45 a pohříchu také k nejméně zdokumentovaným. Data jsou proto značně neúplná či zaokrouhlená.
Technický popis
Technická data | |||
---|---|---|---|
Rozpětí | 15,50 m | Délka | 11,20 m |
Výška | 3,00 m | Nosná plocha | 36,15 m2 |
Hmotnost letounu | 2 600 kg | Vzletová hmotnost | 4 600 kg |
Maximální rychlost | 375 km/h | Cestovní rychlost | 300 km/h |
Dostup | 7 000 m | Dolet | 1 700 km |
Breda Ba.75: byl jednomotorový třímístný průzkumný a bombardovací letoun.
Pohonnou jednotku: tvořil hvězdicový čtrnáctiválec Isotta Fraschini K.14 o výkonu 662 kW (900 k).
Výzbroj: tvořily dva kulomety Breda SAFAT ráže 12,7 mm se zásobou 200 nábojů na zbraň a max. 500 kg bomb na závěsech.