Avro 671 Rota (Cierva)
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Když roku 1925 španělský inženýr seňor don Juan de la Cierva přivezl na pozvání Air Ministry do Británie předvést svůj stroj, předcházela ho pověst sice poněkud výstředního, avšak schopného konstruktéra a vynálezce skutečně fungujícího aeroplánu s rotujícím křídlem ve formě vírníku, tedy s nepoháněným rotorem, schopného krátkého vzletu a přistání, velmi pomalého letu, ale ne visu. Letadlo nazval autogyro - výrazem, který se ujal jako běžný terminus technicus. Vírník C6A představený ve Farnborough Brity zaujal, a i když vojenští letci zůstávali skeptičtí, Ciervovi vyšla vstříc letecká továrna Avro z Manchesteru. Španělovi umožnila na ostrovech založit firmu Cierva Autogyro Co. Ltd. (výraz autogyro se v angličtině častěji píše s měkkým i), která měla být nositelem výrobních práv a správcem Ciervových patentů. Konstruktér se pak vrátil pracovat do Španělska. V roce 1933 pak dokončil už zcela moderní vírník C.30, jehož licenční práva továrna Avro zakoupila (s nákupem výrobních práv následovaly německý Focke-Wulf, francouzský Loiré et Olivier a americký Pitcairn). Po prototypech C 30 a C.30P stavěných ve spolupráci se subdodavateli, a třech upravených C.30A, lišících se širším podvozkem s dělenou a lomenou hlavní nohou, získalo Avro oficiální zakázku na 12 kusů vojenské verze s typovým jménem Rota I od Air Ministry. To dvoumístné vírníky hodlalo testovat v roli pozorovacích a spojovacích ve spolupráci s pozemními jednotkami. Technické podmínky dodávky určovaly specifikace 16/35 (dodatečně zveřejněné až roku 1935 po zkouškách prvních vírníků Rota I. RAF Avro objednané stroje dodalo od srpna 1934 do května roku následujícího a v tovární dokumentaci je vedlo jako typ Avro 671 Rota I. Pro RAF nesly sériová čísla Air Ministry v řadě K4230 až K4239, K4296 a K4775, přičemž předposlední kus byl opatřen kovovými plováky Short a mj. se lišil pohyblivou směrovkou místo pevného kýlu s vyvažovací ploškou. Předáním vírníků Rota I britskému letectvu výroba typu C.30A/Avro 671 v Manchesteru nekončila, ale též se hojně exportovaly, jak civilním, tak i vojenským provozovatelům. První Rota I RAF, stroj K4230, létala při zkouškách v Martlesham Heath a později při pokusných operacích z letadlové lodě HMS Furious. Jinak si stroje rozebraly spojovací squadrony RAF a škola kooperace činnosti vzdušných sil a pozemní armády. Na civilním exempláři G-ACWF firma Avro vyzkoušela zlepšený systém pomocného roztáčení rotoru od pohonné jednotky umožňující již svislý vzlet skokem, nikoli však visení. Zařízení se pak montovalo i do dalších C.30A (někdy neoficiálně označovaných C.40/Rota II). Roty I sloužily u RAF vcelku spolehlivě až do roku 1938, kdy byly vyřazeny a uskladněny. Po vypuknutí války byly odkonzervovány a spolu s 13 zrekvírovanými civilními C.30A (těm Air Ministry přidělilo nová sériová čísla Vl186-Vl187 AP506-AP510, BV999, DR622-DR624 a HM580-HM581) prošly revizemi a zařazením do služby. Od poloviny roku 1940 tak RAF opět disponovalo více než dvacítkou typu Rota I (jméno dostaly i zrekvírované stroje). Pět z nich odeslali s britským expedičním sborem (BEF) do Francie pro spojovací úkoly. Zbytek dostal pro své výjimečné vlastnosti, zejména schopnost pomalého letu na malém prostoru, speciální roli cílových objektů při kalibraci radarů protivzdušné obrany rozmístěných na pobřeží od průlivu La Mance podél Severního moře až ke Skotsku. Jejich mateřskou jednotkou se stal 74. wing v Duxfordu, u něhož byly zařazeny k roji pro zvláštní úkoly (Special Duty Flight-Autogiro Section). V únoru 1942 se jednotka Rot I osamostatnila jako roj č 1448, v červnu 1943 se z něj pak stala 529. squadrona. Stroj AP507 byl zapůjčen námořnictvu pro vývoj speciálních protiponorkových prostředků. Ve službě Roty I vydržely až do konce války v Evropě, poté šly většinou na zrušení. Jejich válečná kalibrační činnost nebyla pro osádky jednoduchou záležitostí - v prostředí kde se to jen hemžilo stíhačkami Luftwaffe, musely setrvávat za každou cenu v úzce vymezeném prostoru a výšce a pohybovat se minimální rychlostí. Zaznamenán je případ pilota N. Hilla, jehož Rotu I nad Kanálem napadl Fw 190A, jemuž díky schopnostem vírníku unikl. Často proto Roty I při kalibraci radarů dostávaly stíhací hlídku. Rota I měla smíšenou konstrukci, příhrada trupu byla z ocelových trubek, doplněna dřevěnou karosérií pokrytou plátnem, příď kryly plechy. Listy rotoru měly trubkové ocelové nosníky, dřevěná žebra a překližkový potah. Podvozek o vysokém zdvihu byl pevný ostruha řiditelná. Pohonnou jednotku tvořil hvězdicový sedmiválec Armstrong-Siddeley Genet Major 1A o 193 kW/140 k s dvoulistou kovovou nestavitelnou vrtulí. Osádka seděla v otevřených prostorech za sebou. |
Technický popis |
Výrobce: A.V.Roe Co. Ltd., Manchester - Chardderton, Lancashire, Velká Británie. Postaveno bylo 5 prototypů, 65 ks C.30A a 12 vojenských Rota I. Cierva C.30: byl dvoumístný vírník s motorem v tažném uspořádání, třílistým nosným rotorem a pevným podvozkem záďového typu. Trup: svařený z ocelových trubek byl doplněn dřevěnými příčkami a podélníky, celek byl potažen plátnem, v přední části odnímatelnými duralovými panely. Vstup do předního pilotního prostoru znesnadňoval kozlík nesoucí rotorovou hlavu, proto byla na levém boku směrem dolů do trupu zasunovatelná dvířka. Rotorové listy: základem jejich konstrukce byla ocelová trubka, na níž byly navlečeny dřevěná žebra, celek kryla překližka polepená plátnem. Jeden list byl pevný, dva bylo možné sklopit. Na koncích listů byly malé vyvažovací plošky. Ocasní plochy: podepřené vzpěrami tvaru V měly smrková žebra a nosníky potaženy plátnem. Levá polovina VOP byla opatřena "obráceným profilem" (sací stranou dolů). Malá směrovka byla na konci nad trup protažené kýlové plochy. Podvozek: hlavní kola, nesená na robustních vzpěrách, byla opatřena brzdami Bendix a tlumiči. Otočné ostruhové kolo bylo ovládáno společně se směrovkou. Pohonná jednotka: sedmiválcový vzduchem chlazený motor Armstrong Siddeley Genet Major o výkonu 193 kW poháněl nestavitelnou kovovou dvoulisto vrtuli a při startu přes spojku roztáčel rotor. Palivová nádrž o objemu 105 l byla uložena v horní části trupu za motorem, pod ní byla olejová nádrž o objemu 15 litrů. Technická data: Průměr nosného rotoru: 11,28 m, Délka: 6,00 m, Výška: 3,38 m, Hmotnost prázdného vírníku: 554 kg, Vzletová hmotnost: 825 kg, Maximální rychlost: 177 km/h, Cestovní rychlost: 150 km/h, Délka rozjezdu: 0-11 m, Stoupavost: 3,6 m/s, Dostup: 2 050 m, Dolet: 460 km |